21.9.2012 • V druhé polovině září si připomínáme další památný den resortu Ministerstva obrany. Je jím událost dramatického roku 1938, kdy se rozhodovalo o další existenci suverénní Československé republiky. Dne 23. září 1938 prezident republiky nařídil podle § 23 branného zákona všeobecnou mobilizaci československé branné moci.
Letopočet 1938 československé veřejnosti připomněl, že ČSR měla v onom roce oslavit své krásné dvacáté jubileum. Během uplynulých let se z nástupnického státu stala sebevědomá republika, pravý ostrov demokracie a názorové plurality v rozbouřené Evropě. Většina občanů ČSR si dobře uvědomovala, že budování státu znamenalo maximální výdej těch nejlepších sil všech státotvorných složek.
Když se z počátku 30. let začala na evropském nebi stahovat zlověstná oblaka, veřejnost zvolna pochopila, že se bez nevyhnutelné píle, osobního nasazení i sebeobětování stane lacinou kořistí nepřátel republiky. Na prahu roku 1938 o tom již nebylo pochyb. Obecná atmosféra tohoto období stále více sbližovala veřejnost a armádu. Občané doufali, že bude-li republika ohrožena, bude to právě armáda, která se s pomocí spojenců postaví na odpor.
Dne 20. února 1938 Adolf Hitler deklaroval v Říšském sněmu, že Německo bude vystupovat na ochranu Němců, občanů Rakouska a Československa. Ve dnech 11. až 13. března německá vojska obsadila Rakousko. Strategická situace a obranyschopnost Československa se prudce zhoršila prodloužením československo-německých hranic. Hlavní štáb čs. armády následně vyhodnotil nejnovější zprávy o vojenské situaci v Německu jako přípravu k zahájení podobné vojenské akce, jaká se uskutečnila v Rakousku.
Na podkladě zpráv o hrozícím nebezpečí čs. vláda rozhodla 20. května 1938 o provedení mimořádných vojenských opatření s cílem zabezpečit ostrahu hranic a o uzavření některých exponovaných úseků. Do zbraně byl povolán nejmladší ročník I. zálohy a doplňky mírových útvarů, předem vybrané z ostatních ročníků. Podstata květnové pohotovosti spočívala ve vytvoření základní kostry obrany státních hranic, která se opírala o horečně budovaný systém opevnění. Do stavu pohotovosti byly uvedeny mírové útvary letectva a dělostřelectva proti letadlům. Početní stav armády činil 371 000 osob. Pohotovost skončila 22. června.
V první polovině září 1938 sudetoněmečtí radikálové vyprovokovali v Ostravě střet se státní policií a na řadě míst čs. pohraničí spáchali krvavé zločiny. Pokus o puč byl likvidován ozbrojenými prostředky. Na podkladě výsledků porad konaných v Londýně se britská a francouzská vláda rozhodly vyzvat čs. vládu, aby odstoupila Německu pohraniční oblasti s více než 50 procenty obyvatel německé národnosti. Dne 20. září 1938 Praha tento britsko-francouzský plán odmítla, ale druhý den obě západní vlády ultimatem vymohly souhlas prezidenta Edvarda Beneše a vlády. Veřejnost masově projevila nesouhlas, což přimělo kabinet Milana Hodži k demisi.
Hitler však územní požadavky vůči Československu ještě vystupňoval a připojil k nim také nároky Polska a Maďarska. Nesplnění znamenalo válku. Britská a francouzská vláda pod dojmem Hitlerova vydírání sdělila do Prahy, že za těchto okolností nemůže odrazovat čs. vládu od mobilizace. Dne 22. září 1938 vyvrcholila masová vystoupení občanů, kteří demonstrovali odhodlání k obraně ohrožené vlasti. Mnozí ze záložníků, kteří před sídlem Národního shromáždění přísahali věrnost republice, již den nato spěchali nejkratší cestou ke svým útvarům.
Na mimořádném zasedání 23. září 1938 vláda navrhla prezidentu Edvardu Benešovi vyhlášení mobilizace a schválila vyhlášku o vstupu státu do branné pohotovosti. Ještě téhož dne bylo vyhlášení mobilizace oznámeno v rozhlase, a to ve 22.30 hodin. Následovalo vylepování mobilizačních vyhlášek. První mobilizační den byl stanoven na 25. září 1938.
Nástup záloh probíhal velmi spontánně, lidé chtěli bojovat za republiku. Mnozí příslušníci zálohy nečekali na vylepení vyhlášek a nastupovali dřív než ve stanovený první mobilizační den. To způsobovalo řadu problémů. V kasárnách nebyly ještě vytvořeny přijímací komise. Vojáci ze zálohy si nepřinášeli stravu na první tři dny, jídelní nádobí ani přikrývky, jak bylo stanoveno v mobilizační vyhlášce, protože nastupovali, aniž by ji četli.
Hlavní velitel armádní generál Ludvík Krejčí měl k dispozici čtyři polní armády a zálohu hlavního velení, tedy celkem 14 velitelských sborů, 34 pěších divizí, 4 rychlé divize a 3 zvláštní skupiny. Více než 1 milion mužů ve zbrani, připravených k obraně republiky. K obraně republiky se počítalo i s využitím dosud vybudovaných a částečně vyzbrojených 260 těžkých a 9630 lehkých objektů stálého opevnění.
Již 25. září byl vydán rozkaz k realizaci nástupového plánu VII podle upravené varianty XIII, podle níž I. armáda HAVLÍČEK, Kutná Hora, v čele s velitelem armádním generálem Sergejem Vojcechovským, zajišťovala obranu Čech; II. armáda JIRÁSEK, Olomouc, vedená velitelem div. gen. Vojtěchem Lužou, zajišťovala obranu severní Moravy; III. armáda ŠTEFÁNIK, Kremnica, s velitelem arm. gen. Josefem Votrubou, zajišťovala obranu Slovenska a Podkarpatské Rusi a IV. armáda NERUDA, Brno, s velitelem arm. gen. Lvem Prchalou, zajišťovala obranu jižní Moravy. Oproti původnímu nástupovému plánu byla posílena obrana Čech.
Dne 30. září 1938 československá vláda přijala na svém zasedání podmínky mnichovské dohody čtyř mocností k odstoupení pohraničních oblastí ČSR Německu. Zasedání byl přítomen prezident republiky Edvard Beneš a hlavní velitel armády arm. gen. Ludvík Krejčí, který však nepromluvil ani slovo. Tento akt zásadně ovlivnil průběh mobilizace. Hlavní velitel nařídil v ní pokračovat v omezené míře až do 5. října. Další den, 6. října 1938, byl vydán rozkaz k provedení demobilizace, která měla proběhnout ve čtyřech etapách od 9. října. Armáda dostala rozkaz do 10. října 1938 vyklidit Sudety. V následujících týdnech jsme předali Německu, Maďarsku a Polsku území o rozloze 41 000 kilometrů čtverečních s téměř pěti miliony obyvatel, významným nerostným bohatstvím a vyspělým průmyslem.
To, že se náš stát nebránil a podlehl politickým tlakům, patří mezi traumata, která si neseme dodnes. Naplňují se tak slova poslance Ladislava Rašína, předsedy Výboru na obranu republiky, přednesená 30. září 1938 u prezidenta Beneše: „Měli jsme se bránit. Ustoupili jsme sami. Příští generace nás odsoudí, že jsme bez obrany odevzdali své kraje. V čem má národ vidět sílu, v co má věřit, když jsme mu vzali armádu, která bez výstřelu opouští pozice? K té zbabělosti cizí připojujeme zbabělost vlastní. Je pravda, že jiní zradili nás, ale my zrazujeme sami sebe.“
Autor: Pavel Pazdera, foto: ÚVA-VHA Praha
