Během srpna a září probíhá každoročně ve Vojenském výcvikovém prostoru Dědice Důstojnický kurz pro vojenské studenty druhých a třetích ročníků všech fakult Univerzity obrany. Studenti zde absolvují vojenskou odbornou přípravu a výcvik pod vedením instruktorů z Velitelství výcviku – Vojenské akademie ve Vyškově. Tento v pořadí druhý nebo třetí výcvik je zaměřen na prohlubování získaných vojenských znalostí a dovedností, na zvyšování tělesné zdatnosti a na zdokonalování se v dalších odborných přípravách.
Výuka probíhá nejen na učebnách, kde studenti získávají teoretické znalosti, ale především v terénu, kde si vše prakticky vyzkouší. Mezi takovéto předměty patří Střelecká příprava, Taktická příprava, Technická příprava či Topografická příprava, která se procvičuje i v noci, a také OPZHN či Zdravotnická příprava. Všechny tyto předměty se vzájemně prolínají při několika denním nepřetržitém výcviku. Nezbytná je tedy i tělesná příprava, ve které účastníci kurzu zdolávají např. překážkovou dráhu NATO, procvičují boj zblízka a vyzkouší si i zrychlené přesuny, dovednosti z vojenského lezení či dvacetikilometrový přesun se zátěží.
Mimo zmíněné předměty zahrnuje tento kurz i teoretické předměty, jako je logistika, vedení lidí a komunikační a informační technologie. Na konci každého kurzu čeká studenty test, jehož součástí je i praktická činnost, např. při Střelecké přípravě se může jednat o rozborku a sborku samopalu vz. 58. Jednoduše, čím je student ve vyšším ročníku, tím prokazuje více potřebných praktických znalostí a samozřejmě i schopnost velet podřízeným.
Týdenní nepřetržitý výcvik ve srubovém táboře je dovršením kurzu spolu se zmíněným závěrečným testem. Jak říkají sami studenti: „Tyto kurzy ve Vyškově mají svůj význam. Rozhodně jde o něco jiného, než zažíváme v Brně. Tady si zastřílíme nejen z pistole, ale i ze samopalu, celkově si všechno zkoušíme prakticky hned po přednášce. V prváku to možná bylo náročnější, ale teď, když člověk ví, do čeho jde, jsou tak některé věci lehčí. A hlavně, už se známe a víme, co od výcviku ve Vyškově lze očekávat.“
Autor: Jiřina Polcrová, foto: Marek Žižlavský
