Před sedmdesáti lety
27. května 1942 uskutečnili českoslovenští vojáci, vycvičení ve Velké Británii
– Jan Kubiš a Jozef Gabčík – jeden z vrcholných činů hnutí odporu
v nacisty okupované Evropě. V Praze provedli atentát na zastupujícího
říšského protektora, generála policie a SS Reinharda Heydricha. Tuto zdařilou
vojenskou operaci, která se stala nejvýznamnější akcí našeho domácího a
zahraničního odboje, stojí za to si připomenout.
Reinhard
Heydrich byl jedním z nejvyšších pohlavárů v hierarchii nacistické
Třetí říše a jako takový se stal 27. září 1941 zastupujícím protektorem
v Protektorátu Čechy a Morava. Ihned po svém příjezdu do Prahy rozpoutal
teror proti českým elitám a domácímu odboji. Začal v rámci vyhlášeného
stanného práva zatýkat a popravovat české generály, politiky, vysokoškolské
profesory, umělce, sokolské funkcionáře. Jedním ze zatčených představitelů byl
i protektorátní předseda vlády generál Alois Eliáš, který byl po atentátu na R.
Heydricha v červnu 1942 popraven. Na druhé straně prosazoval R. Heydrich politiku
tzv. cukru a biče – především poskytl sociální a pracovní výhody pro české
dělníky, pracující ve zbrojním průmyslu protektorátu a podílejících se tak na
válečné výrobě pro Třetí říši, čímž je chtěl odradit od jakékoliv odbojové
činnosti.
Své aktivity
však tehdy R. Heydrich neomezoval jen na protektorát, v lednu 1942 např.
předsedal důležité konferenci nacistických špiček na berlínském předměstí
Wannsee. Na této konferenci bylo dohodnuto usmrcení miliónů evropských Židů
v koncentračních táborech smrti.
Československá
vojenská zpravodajská služba v Londýně začala již v říjnu 1941
plánovat na tohoto nacistického zločince atentát. První vize, že atentát bude
proveden ke státnímu svátku ČSR 28. října 1941, však byla nereálná. Jeden
z vybraných parašutistů – Karel Svoboda – se navíc při výcviku ve Skotsku
zranil a musel být nahrazen Janem Kubišem. K výsadku parašutistické skupiny
Anthropoid na území protektorátu došlo až před Silvestrem 1941. Tato skupina
měla za úkol ve spolupráci s parašutistickými skupinami Silver A a Silver
B oživit domácí odbojové hnutí v protektorátu, znovu navázat rádiové
spojení s československou exilovou vládou v Londýně a zejména připravit a
provést atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Po několikaměsíčních
přípravách se atentát uskutečnil 27. května 1942 v ostré zatáčce
v Praze-Holešovicích. Reinhard Heydrich na následky zranění
z atentátu následně 4. června 1942 umírá.
Atentát a
protektorova smrt vyvolaly zběsilou reakci nacistů a bohužel již záhy celý svět
v hrůze vyslovoval jméno nacisty vypálené české vesnice LIDICE a osady
LEŽÁKY. V rámci druhého vyhlášeného stanného práva poslali nacistické
soudy na smrt na 1500 českých vlastenců, odbojářů a těch, kteří byli nařčeni ze
schvalování atentátu. Ohlas atentátu a nacistické represe s tím spojené
však přinesly i velké pozitivní výsledky. Prestiž našeho odboje ve světě
stoupla, neboť tímto vrcholným činem byl deklarován hlavní cíl československé
odbojové činnosti – porážka nacistického Německa a znovuobnovení svobodné
Československé republiky v jejích předmnichovských hranicích. Atentát na
R. Heydricha ukázal celému světu, že náš národ se nesmířil se ztrátou státní
samostatnosti a nacistickou okupací. Navíc v žádné jiné okupované zemi se
za druhé světové války tamním odbojářům nepodařilo uskutečnit odbojový čin
srovnatelného významu a věhlasu.
Pod vlivem této
události následně Churchillova vláda ve Velké Británii 5. srpna 1942 odvolala
svůj podpis na mnichovské dohodě z roku 1938, která se stala začátkem
konce demokratického prvorepublikového Československa. O necelé dva měsíce
později – 29. září 1942 – také francouzská exilová vláda (Národní výbor)
v čele s generálem Charlesem de Gaullem potvrdila mnichovskou dohodu
za neplatnou od samotného počátku. A to jistě nebylo málo – neboť znovuobnovení
Československé republiky na začátku války nebylo vůbec jisté, tím méně ve svých
původních předmnichovských hranicích. Jak Mnichovská dohoda, tak i následná okupace
a rozbití Československa se totiž udály ještě před vypuknutím druhé světové
války, takže naše poválečná republika mohla být např. obnovena pouze ve své
pomnichovské zmrzačené podobě, která již v období 1938 – 1939 prokázala
jak z politického, tak i hospodářského hlediska svoji naprostou
neživotaschopnost. Reálnou však mohla být i horší varianta – kdyby např. Adolf
Hitler uzavřel se svými protivníky válečné příměří, zůstala by naše země zřejmě
i nadále v područí nacistické okupace bez naděje na znovuobnovení svobody.
Ukázalo se, že
svoboda nepřichází sama a žádný národ ji nemá předem zadarmo garantovanou. Pokud
byla ztracena, mohou ji zpět přinést jen hrdinové – nejlepší synové národa, a
to za cenu velikých obětí a s nasazením vlastních životů.
Autor: Mgr. Jan Jandl, historik, foto:
VÚA-VHA a VHÚ Praha
