V pondělí 26. března 2012 se další početná
skupina studentů Univerzity obrany setkala s válečnými veterány na besedě
k tématu druhé světové války. Studenti vzdali úctu brigádnímu generálovi
Alexanderu Beerovi, plukovníku Emilu Bočkovi, plukovníku Antonínu Štíchovi a
také všem hrdinům druhé světové války. To proto, že jejich odkaz je stále živý
a pro mladou generaci inspirující.
Letos již druhá beseda s válečnými veterány
proběhla na Univerzitě obrany pod patronací Asociace vojáci společně (AVS),
která sdružuje dvanáct organizací se vztahem k armádě, vojenským aktivitám
a tradicím. Dvouhodinovou besedu moderoval prezident AVS plukovník Jan Kříž.
S úvodem o vojensko-politické situaci před vypuknutím války vystoupil historik
a člen výkonné rady ASV plukovník Oldřich Rampula. Poté účastníci besedy
zhlédli filmovou koláž „Boj za svobodu“, mapující období od vzniku armády
Československé republiky, přes zahraniční a domácí odboj za II. světové války až
po osvobození naší vlasti.
Po navození atmosféry k besedě zavzpomínal
generál Alexander Beer na význam slov vojenské přísahy, kterou skládali
příslušníci československé jednotky 29. října 1942 v Buzuluku. Slova
přísahy pak naplnili v těžkých bojích u Sokolova, Kurska, Kyjeva, Bílé
Cerkve, Žaškova, na Dukle a nakonec na rodné půdě. Alexander Beer byl velitelem
minometného roje a později velitelem tanku. Ve válce
prodělal tři zranění, z toho dvě velmi vážná. Na závěr si generál Beer
posteskl, že někteří historikové zpochybňují pravdivost popisovaných válečných
událostí a přímých pamětníků toho, jak boje probíhaly, ubývá.
Při vyprávění plukovníka Emila Bočka, který působil jako pilot-stíhač u 310. československé stíhací perutě RAF, se studenti zajímali o jeho operační lety. Především se jednalo o doprovody spojeneckých bombardérů. Jak vzpomněl Emil Boček, při jednom takovém letu začal mít technické potíže s letounem, kterému nad mořem vynechával motor. Už se chystal k nouzovému opuštění letadla, když motor opět začal pracovat normálně a tak mohl doletět se svým Spitfirem na domovské letiště. Emil Boček říká, že z dosud žijících pilotů RAF, on je ten úplně nejmladší.
Plukovník Antonín Štícha byl jako
osmnáctiletý v roce 1942 totálně nasazen u firmy Junkers v Köthenu a odtud
do tzv. díry Dora u Nordhausenu, podzemního vyhlazovacího koncentračního tábora
Buchenwald. Na udání mistra byl zatčen a zavřen do pracovního tábora
Bummelantlager, odkud se mu v únoru 1945 podařilo utéct. Pak se ukrýval v
Praze-Vysočanech a od 5. května se zúčastnil Pražského povstání v jednotce 1.
praporu střelce Jana Čapka na Kačerově a v Nuslích. Plukovník Štícha studentům
Univerzity obrany objasnil okolnosti vzniku květnového povstání českého lidu
v Praze a protektorátu Čechy a Morava.
Vítězná válka s nacismem navždy zůstane zdrojem poučení a
tradic, z nichž čerpá i současná Armáda České republiky. Zejména mladá generace
připravující se na Univerzitě obrany na svou vojenskou profesi je směrována k
vlastenectví a správnému žebříčku životních hodnot.
Autor: Pavel Pazdera
