​	​	​

Vojáci ve středu ráno, po další mrazivé noci strávené v lese, absolvovali nedaleko Karlovy Studánky dráhu bojovníka. Dráhu tvořilo osm stanovišť, například plížení pod nataženými lany, prolezení tunelu, překonání zavěšené klády, přenesení batohu s třicetikilovou zátěží nebo prvky boje zblízka. Při tom závodníci museli mít nasazenou plynovou masku. 

Po zvládnutí disciplíny nezbývalo vojákům než z „lampionu“ získat postupové indicie a rychle vpřed do drsných hor. Zvolit nejkratší a nejpřímější trasu při přesunech mezi kontrolními body neznamená být nejrychlejší. Často je lepší raději uplatnit lyže a ujet pár kilometrů navíc po vrstevnici, než se brodit ve sněhu napříč roklemi.

„Mrazivý chlad nám nevadí, vysilující jsou však přesuny horským terénem. Docela si sáhneme na dno sil,“ svěřil se poručík Viktor Novotný ze 73. tankového praporu Přáslavice.

Letošní ročník zimního víceboje, který tradičně organizuje Centrum tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany, je charakteristický zvýšenou fyzickou a psychickou zátěží. S tou se závodníci potýkají zejména při překonávání skalních bloků a umělých překážek lezeckými technikami. Nejtvrdší během středy byla disciplína nazvaná „Balancér“.

Šlo o překonání tří úseků lanové dráhy. Členové hlídky se po zajištěné cestě nejprve vyšplhali na vrchol dvacetimetrové skály. Poté zdolávali prostor mezi skálou a vysokými smrky pomocí dvou natažených „slacklines“ a vodorovné klády. Dva vojáci postupovali po natažených popruzích a třetí po kládě k cílové metě. Popruhy i kláda byly rozděleny třemi barevnými čarami na 4 úseky. K vyvažování a udržení rovnováhy při postupu vojáci používali dvě lanové smyce. Disciplína končila buď pádem některého člena hlídky do jištění nebo překonáním všech 4 úseků všemi vojáky. Tento úkol se úplně zdařil jen jednomu družstvu z Polska.

	​	​

Během dne ze závodu odstoupilo další družstvo, a to tým 44. lehkého motorizovaného praporu z Jindřichova Hradce. Hlídka začala mít potíže s lyžařským vybavením a právě vázání bylo to, co ji vyřadilo ze závodu.

Po dojetí do cíle etapy zde byl ještě jeden test speciálních dovedností. V chatě Veronika na Ovčárně pod Pradědem vojáci byli postaveni před úkol poskytnout první pomoc dalším kolegům, kteří byli zraněni výbuchem granátu. Členové soutěžních hlídek museli ošetřit několik vážných zranění, a to poranění hrudníku s otevřeným pneumothoraxem, devastující poranění horních končetin, tepenné krvácení a hluboké tržné rány v obličeji. Figuranty maskovala pracovnice Českého červeného kříže a splnění disciplíny vyhodnocovali příslušníci zdravotnické služby AČR. Zranění vypadala velmi věrohodně, což působilo i na psychiku závodníků.

​		​

Vytrvalostní etapa skončila a ze soutěže vyřadila celkem devět družstev ze sedmnácti. Po celou dobu tří dnů si nejlépe vedli příslušníci Vojenské policie Praha, Základny munice Týniště nad Orlicí a 73. tankového praporu Přáslavice I.

A jak si vede tým Univerzity obrany II, který ze tří našich družstev jako jediný pokračuje v soutěži? Po první etapě je na 8. pozici.