Již podeváté vyhlásila Česká asociace univerzitního sportu v Brně nejúspěšnější akademické sportovce našeho města. Slavnostní udílení se tentokrát konalo na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno. Čestné ocenění za rok 2011 si odneslo třináct úspěšných sportovců brněnských vysokých škol, mezi nimiž byla také studentka Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany rotmistryně Bc. Gabriela Andrýsková.

Za co jste získala čestné ocenění České asociace univerzitního sportu v Brně?
Převážně za mé umístění na Akademických hrách v plážovém volejbale, kde jsme se dvakrát po sobě umístili na 3. místě. A také za zápis do české knihy rekordů za 24hodinový plážový volejbal.

Od kdy se volejbalu věnujete?

Oficiálně od deseti let. Ale mamka mě brávala na volejbal, jen co jsem se naučila chodit.

Co pro vás znamená sport?

Je to neodmyslitelná součást mého života. Ale jeho význam se mění. V mládí to byla hlavně dřina a honba za vítězstvím. Dnes už jen sklízím sladké ovoce. Sportem relaxuji, skrz něj poznávám nové přátele a upouštím páru, když jsem ve stresu.

​​

​

Několikanásobná mistryně republiky v dorostu za Volejbalový klub Královo Pole Brno, hráčka dorosteneckého národního týmu, plus pár medailí ze zahraničních turnajů v Maďarsku, Polsku, Slovensku a Spojených státech.

Máte kromě volejbalu v oblibě i jiné druhy sportu?

Zde na univerzitě se navíc věnuji fotbalu a zřídka dračím lodím. Nebráním se žádnému kolektivnímu sportu.

Jak se vám daří skloubit studiem na Univerzitě obrany s volejbalem?

V minulém roce jsem se pokoušela trénovat i s brněnským extraligovým týmem žen, ale vzhledem k tomu, že holky trénují i dopoledne, kdy musím být ve škole, bylo nemožné udržet jejich tempo. Proto jsem se rozhodla zůstat ve VSK Univerzita Brno, která hraje 1. ligu žen a nezasahuje mi do studia.

Čekají vás letos nějaké významné sportovní soutěže?

Letos mě čekají další Akademické hry v plážovém volejbale. Navíc začíná druhá polovina sezóny 1. ligy žen, kterou si naposledy zahraji za rodné Brno.

Ptala se: Zdeňka Dubová, foto: Alena Sýkorová, archiv Gabriely Andrýskové ​​