Ve dnech 12. až
16. prosince 2011 se v Špindlerově Mlýně konal otevřený přebor Společných sil v
zimním přírodním víceboji s názvem Krkomen 2011, který zorganizovala 15.
ženijní brigáda. Krkomen 2011 byl současně nominačním přeborem na každoroční mezinárodní
mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji Winter Survival. Nejlépe si v
něm vedli vojenští záchranáři z Olomouce.
Závěrečného vyhodnocení a vyhlášení vítězů se
zúčastnil zástupce velitele společných sil brigádní generál Milan Kovanda,
zástupce náčelníka štábu 15. ženijní brigády podplukovník Miroslav Horáček nebo
major Tomáš Říha ze Sekce rozvoje druhů sil MO, a to za skupinu tělovýchovných
náčelníků v armádě.
Na stupně vítězů se postavilo družstvo Samostatné
záchranné roty Olomouc, které obhájilo prvenství z loňského roku, na druhém
místě skončili příslušníci 7. mechanizované brigády, bronz získalo družstvo
Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha.
Z původně osmnácti tříčlenných družstev, které se
postavily na start čtyřdenního tříetapového závodu, jich závod dokončilo
pouhých devět. První den své síly vojáci změřili ve sjezdových disciplínách a
nočním orientačním závodu, následovala dvoudenní vytrvalostní etapa spojená s nočním
přežitím v přírodě a poslední den patřil disciplínám na běžkách. „Soutěžící si
někdy sahali na dno svých sil, protože v průběhu závodu silně sněžilo, byla
hustá mlha a na hřebenech foukal silný vítr o rychlosti 100 km v hodině. Tak
bylo vše také o psychice,“ řekl organizátor závodu kapitán Eduard Zíka.
Především kvůli nepříznivému počasí se podle něj jednalo o nejtěžší závod v
historii podobných přeborů. Soutěžící navíc denně překonávali 1000 metrů
převýšení.
Jednotlivé disciplíny zahrnovaly například pohyb hlídky v horském terénu,
tahání minometu, přenášení klád z jednoho místa na druhé, střelbu, záchranu
lidí v lavině, simulovaný výbuch ve srubu a následné ošetření a přesun
zraněných s otevřenými zlomeninami a popáleninami, takzvaný „Spiderman“ tedy lezení
po skalách, skok na hrazdu na laně a následný sjezd do sítě, či plavání v Labi.
„V Labi neplaval každý, ale vojáci museli získávat informaci o dalších
souřadnicích a jejich postupu. Pokud se jim to nepodařilo jinak, museli si pro
informaci doplavat,“ uvedl s úsměvem sportovní ředitel závodu kapitán Eduard Zíka.
Autor: kapitánka
Miroslava Štenclová, tisková a informační důstojnice 15. ženijní brigády, foto:
podplukovník Aleš Stybor
