Ve vojenském výcvikovém středisku Březina je rušno.
Přes tři stovky budoucích studentů Univerzity obrany od 1. srpna letošního roku
tady tráví dva měsíce „prázdnin.“
Absolvují zde nevyhnutelnou základní vojenskou přípravu. O její hladký
průběh se stará Velitelství výcviku – Vojenská akademie ve Vyškově.
V doprovodu náčelníka Oddělení základní přípravy majora Ing. Rostislava
Juppy projíždíme výcvikovým prostorem a hledáme stanoviště, na kterých se
připravují budoucí vojenští studenti.
Projíždíme kamenitou cestou, míjíme les. Před námi
se obnaží mýtina s menším provizorním táborem. Jsme na odloučeném
pracovišti, kterému se pracovně říká „kruh.“ Je zde předsunuté postavení,
vojáci jsou rozmístěni mimo boj. Praporčík Pavel Hanák vysvětluje, že na tomto
místě podstupuje se svou jednotkou stmelovací výcvik pro případné další
nasazení v bojovém konfliktu. Vojáci spí v provizorních přístřešcích,
vojenské přípravě se věnují i v noci. Jeden z nováčků mi ukazuje
vybudovaný příbytek připomínající zvětšené vlaštovčí hnízdo. Spát se v něm
ale dá. Praporčík Hanák dodává, že po větších zkušenostech vojáci staví
přístřešky mnohem sofistikovanější.
Přesouváme
se o kus dál, kde skupina vojáků trénuje taktickou přípravu. „Jde o činnost
vojáka při nastřelení jednotky. Nováčci se seznamují s činností, se kterou
se mohou potkat v misích“, popisuje major Juppa. Vojáci se musí naučit
zacházet se zbraní a orientaci v prostoru. Lukáš Hruška říká, že výcvik je
zvládnutelný: „Je to vše o zvyku, sem tam se někteří nevyspí, ale jinak to jde.
Největší potíže jsou s fyzickou kondicí, já osobně to zatím zvládám.“
O kus dál vjíždíme na další stanoviště výcviku. Z
pozorovací věže, kde si právě předává službu dvojice nováčků, hledíme na tři
velké stany, který poskytují jednotkám dočasný nocleh. Pár metrů před nimi je
předsunuté pozorovací stanoviště. Službu v něm mají dvě mladé dívky.
Jejich úkolem je zaujetí prostoru a jeho bedlivé pozorování. Zatím co jedna
z vojákyň střeží, druhá dobudovává stanoviště kopáním úkrytu. Příslušníci
jednotky se mezitím věnují přesunům, střelbám a pohybu v zastavěném
prostoru.
Dalším cílem naší cesty je srubový tábor. I sem
přicházíme v době střídání stráží. Vítá nás nadrotmistr Aleš Camfrla: „Na
základně máme pevnou organizaci celodenní směny. Vjezd přísně střeží strážní hlídka,
organizace střežení se týká autoparku, vnitřního patrolování základny, požární
hlídky.“ Procházíme kolem dalšího předsunutého stanoviště, které nás předpisově
zkontroluje. Ve volném prostranství nacvičují dvě jednotky. Věnují se taktické
a zdravotní přípravě i vyžádání MEDEVACu. Součástí výcviku je také komplexní
přístup ke zraněnému. Na některých vojácích je viditelná únava.
Poslední z pracovišť s názvem „sektor“ už
nestíháme navštívit, výcvik na něm mezitím skončil. Major Juppa mi alespoň tedy
popisuje, jak na něm probíhá výcvik: „Úkolem je střežení určeného úseku hranice
formou monitorování. Náplní práce vojáků, kteří jsou odříznuti od jednotky a
jsou v improvizovaných polních podmínkách, je taktická, zdravotní,
topografická a tělesná příprava. Vojáci zde zaujímají prostor formou tzv.
trianglu. V noci provádí statické střežení hranice – každou noc někde
jinde.
Putování vojenským výcvikovým střediskem končíme
stručným hodnocením letošní základní vojenské přípravy budoucích studentů
Univerzity obrany: „Oproti minulým letům je menší úbytek těch, kteří to
v průběhu výcviku vzdají. Letos jich z 353 bylo šestnáct. Oceňuji, že
se nevyskytl problém s tím, že by někdo odmítl plnit úkoly. Přístup
nováčků je velmi dobrý. Stejně dobře dopadly i dílčí postupové zkoušky. Nedostatkem
je však fyzická stránka příslušníků výcviku, to je však dlouhodobý problém“,
shrnuje major Juppa. To, jak si však nováčci se základní vojenskou přípravou
poradili, ukážou závěrečné zkoušky, které na ně čekají 20. a 21. září.
Autor: Zdeňka Dubová
