Dnes je devátý den mezinárodního výcviku studentů logistických odborností a lze tedy s jistotou říci, že končí zahraniční část mezinárodního výcviku studentů logistických odborností. Samozřejmě jsem obeznámen s příslovími typu „Nechval dne před večerem“, ale nicméně si dovolím zhodnotit dosavadní průběh z pohledu šestileté zkušenosti.

Především musím konstatovat, že doposud participující skupiny třetích ročníků patří mezi nejlepší, s jakými jsem se výcviku kdy účastnil.  Nechci a nemohu hodnotit jejich osobní vlastnosti, mohu hodnotit pouze jejich reálné chování, znalosti a vliv na mezilidské vztahy.  

Začnu posledně zmíněnou schopností. Skupina je složena z pěti žen a devíti mužů, takže zastoupení vcelku reprezentativní. Z tohoto počtu je 13 osob studentů třetího ročníku a jedna studentka druhého ročníku. Věkový průměr našich studentů je 20,1. Tuto skutečnost uvádím z důvodu, že příslušníci Rakouské logistické školy jsou v průměru o dva roky starší a příslušníci Univerzity obrany Mikloše Zryinyho mají věkový průměr 22 let. Poprvé jsem byl svědkem skutečnosti, že od prvního dne nebylo poznat, že studenti nejsou z jedné školy a jejich schopnost spolupracovat vznikla značně spontánně a bezprostředně, je tedy reálně na velmi dobré úrovni.

Téměř vždy se předpokládá, že muži mají k vojenství blíže než ženy. Nicméně skutečnost, že plánování logistické podpory, kalkulace spotřeby a plánování dopravních úloh je realizováno na počítačích s využitím odpovídajícího softwaru, umožňuje vyniknout každému účastníkovi. Mohu tedy s potěšením konstatovat, že ženský element sehrál podstatnou úlohu při vytváření spolupráce a komunikace v mezinárodním prostředí.

Znalosti účastníků jsou na dobré úrovni ve všech řešených oblastech a schopnost adoptovat a realizovat přicházející požadavky je na vysoké úrovni. Samotná schopnost řešit problém ještě neznamená, že je přínosem pro skupinu, přínos vzniká až po prokázání schopnosti nejen problém vyřešit, ale současně předat své „know-how“ kolegům. Lze tedy opět konstatovat, že úroveň jazykových znalostí našich studentů je porovnatelná s ostatními školami. Nicméně abych jenom nechválil  – dosáhnout úrovně studentů Rakouské školy logistiky bude znamenat prohloubit znalosti odborné terminologie. Pokud bychom šli cestou našich rakouských partnerů, kdy realizují vybraná cvičení v anglickém jazyce, přimluvil bych se za nastavení podobného procesu.

Poslední, abych použil anglického výrazu, který se mi zdá přesnější „last but not least“ je chování. Nevím, jestli je chování studentů dáno náročností podplukovníka Ing. Zajíčka, nebo velitele čety. Nicméně jsem se nesetkal ani s náznakem porušení norem chování a to jak vojenského, tak občanského. Opět nechci jen chválit, takže jedna poznámka. Naši pánové doposud nepochopili skutečnost, že pokrývka hlavy v místnosti je privilegiem žen.

Takže velmi krátce závěrem, děkuji všem studentům za odvedenou práci a dovolte, abych touto cestou vyzdvihnul četaře Jana Brzoňe (velitele čety) a četařku Ivonu Juráčkovou za odvedenou práci v syndikátu.

Vlastně jsem zapomněl zmínit tu druhou tvář FourLogu – společenskou.

Skutečnost, že studenti přistupují odpovědně k práci při řešení úkolů již byla hodnocena, ovšem skutečnost, že jejich chování je rovněž v takzvané „mimopracovní době“ výtečné, dokumentuje fakt, kdy každý podvečer defakto celá studentská část opouští ubytovací prostor, nejen s cílem okusit místní speciality, ale rovněž navštívit atrakce, které u nás jistě nejsou – Praterstern, a především z mého pohledu schopnost se odpovědně vrátit a ráno být připraveni na zaměstnání.

Jsem si vědom skutečnosti, že někdo z nás zkušenějších může namítnout, že to je samozřejmost, ale ruku na srdce, bylo tomu u nás vždycky tak? Takže nyní již ve skutečném závěru hodnocení zahraniční části, chci poděkovat zahraničním partnerům za realizaci jejich částí, naprosto profesionální přístup k úkolům a naprosto perfektní péči. Rad bych popřál všem, aby cesta do Brna utekla co nejrychleji, počasí v Brně a především ve Vyškově nebylo vojenské, ale pěkné, a aby naši zahraniční kolegové byli stejně spokojeni.

Autor: Zbyšek Korecki​