Jestliže si armádní zimní přírodní víceboj Winter Survival vydobyl nálepku extrémní závod, pak dvojnásobně platí takové označení pro hlavní, v pořadí druhou etapu. Za dva dny musí soutěžní týmy urazit s kompletní výbavou pro přežití přes padesát kilometrů horským terénem Hrubého Jeseníku a přitom plnit obtížné úkoly, které pro ně připravili učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany v Brně.
Druhý den extrémního závodu se nesl v duchu náročného pochodu přes hřebeny Hrubého Jeseníku. Profil trasy byl členitý, střídaly se výstupy a sjezdy s poměrně značným převýšením. Dostatek sněhu, a to i v nižších polohách, umožňoval vojákům pohyb na skialpinistických lyžích. Na trase závodu je pak čekaly speciální lezecké disciplíny, překonání říčních roklí, biatlonový závod na sněžnicích a dráha bojovníka. Nakonec další přespání ve volné přírodě. V úterý 1. února 2011 byla z prostoru pod vrchem Orlík severozápadně od Vrbna pod Pradědem odstartována druhá etapa mezinárodního Mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji. V sedm hodin ráno vyrazilo všech dvacet družstev různými směry na asi pětadvacetikilometrový přesun. Po sebrání první kontroly nastoupily týmy kruhovou trasu po kopcích Hrubého Jeseníku. S těžkými batohy na zádech, v nichž nesmí chybět například horolezecká výbava, čelové svítilny, spacáky, vařiče, náhradní oblečení a strava, závodníky čekaly hodnocené i nehodnocené „survivaloviny“.
Nejtěžší disciplínou prvního dne vytrvalostní etapy bylo stanoviště nazvané „Úprk z hradu“ s prvky vojenského lezení. Na Zámeckém vrchu (933 metrů n.m.) připravili pořadatelé závodu pro vojáky zkoušku z lezeckých dovedností a fyzické zdatnosti. Nejprve museli vojáci s veškerým neseným materiálem zdolat vymezenou trať vedoucí na vrchol třicetimetrové skály, kde po odložení výbavy pokračovali zajištěnou cestou k samému okraji skály. První člen hlídky se následně slanil dolů ze skály. Úkolem druhého člena týmu bylo imitovat zranění a ulehnout do připravených nosítek UT 2000. Třetí voják z družstva upoutal zraněného do nosítek a zajistil ho do kotevního bodu a současně do vypnutého lana. Nosítka se zraněným poté spustil přes poloviční lodní smyčku na zem pod skálu. Nakonec se sám slanil dolů.
A jak tuto disciplínu hodnotil jeden ze závodníků. „Tento úkol nám dal docela zabrat,“ uvedl kapitán Michal Pech z favorizovaného družstva Základny munice Týniště nad Orlicí a jeho kolega nadrotmistr Miroslav Šroler dodal: „Důležité je především si postup plnění úkolu pořádně promyslet.“
Místo zaslouženého odpočinku v cíli celodenního přesunu na závodníky čekalo absolvování dráhy bojovníka. Dráhu tvořilo deset stanovišť, například plížení pod nataženými lany, přenesení dvou zraněných osob, překonání zavěšené klády, šplh přes horní hranu sítě vypnuté mezi stromy nebo prvky boje zblízka.
„Počasí nám přeje. Dalo se jet celou dobu na lyžích. Ovšem bolest v nohou se začíná hlásit o slovo,“ zhodnotil četař Martin Hečko z Distribučního centra Pardubice. To ale ještě netušil, že na konci dne jejich družstvo závod vzdá. Vedle nich se k družstvům, která ze závodu odstoupila, ještě přidali příslušníci Samostatné záchranné roty Olomouc, roty aktivních záloh Krajského vojenského velitelství Plzeň a německého 233. praporu horských myslivců v Mittenwaldu. Závodníci odstoupili ze zdravotních důvodů, jako je celkové vyčerpání, do krve odřené paty, poraněné koleno a zápěstí.
V prostoru nouzového přespání u osady Bílý Potok si závodníci vybudovali improvizované přístřešky. U společného ohniště si pak usušili svršky, z vlastních zásob připravili stravu a doplnili tolik potřebné tekutiny. Další mrazivou noc pak strávili ve vojenských spacácích a bivacích.
Na konci dne roli favoritů soutěže potvrdili vojáci ze Základny munice Týniště nad Orlicí, studenti Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha I a příslušníci 73. tankového praporu v Přáslavicích.
Video z druhého soutěžního dne Winter Survival
Autor: Pavel Pazdera, mluvčí WS 2011, foto: Jiří Pařízek a autor
