Před několika dny jsme si připomněli 91. výročí vzniku samostatného československého státu, který již ve své původní podobě neexistuje. Přesto jeho vznik bezesporu patří k významným historickým mezníkům Čechů a Slováků. Krátce po 28. říjnu si připomínáme i jiná výročí, která se vznikem Československa zdánlivě nesouvisí. Opak je však pravdou.
Před 70 lety, dne 17. listopadu, byly německými okupanty uzavřeny české vysoké školy. Následovala krutá perzekuce vysokoškoláků i ostatních obyvatel Protektorátu Čechy a Morava. Tento den byl v roce 1941 v Londýně vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. Připomínáme si také 20. výročí událostí z roku 1989, které ve svém důsledku vedly k zásadním společenským změnám v tehdejším Československu. Výročí vzniku republiky a 17. listopad 1989 dělilo dlouhých 50 roků. Existují však mezi nimi zajímavé konsekvence.
Dne 28. října 1939 v den výročí vzniku republiky se v Praze konaly zakázané demonstrace proti německým okupantům. Po střelbě do davu demonstrantů byli smrtelně zraněni dva mladí lidé. Dělník Václav Sedláček zahynul na místě. Student medicíny Jan Opletal podlehl svému zranění 11. listopadu. Jeho pohřeb 15. listopadu přerostl v novou protinacistickou demonstraci. Okupanti využili situace a dne 17. listopadu 1939 uzavřeli české vysoké školy. Byly pozatýkány stovky studentů. Bez vyšetřování a soudu byli odvlečeni do koncentračních táborů. Devět studentů bylo popraveno, mnozí se nevrátili z koncentračních táborů. Řada dalších zaplatila dlouhodobý pobyt v koncentračních táborech podlomeným zdravím.
Na tyto skutečnosti reagovalo „Prohlášení spojeneckých studentů ke dni 17. listopadu“ z roku 1941 při příležitosti vyhlášení Mezinárodního dne studentstva, v němž se uvádí: „17. listopad bude pro nás navždy dnem, kdy studentstvo celého svobodného světa uctí na svých školách nejen památku popravených československých kolegů, ale i dnem, kdy si znovu a znovu připomeneme ideály, za které tito hrdinové padli.“
Také v roce 1989, padesát let od tragických událostí z roku 1939, se staly nepovolené demonstrace proti režimu 28. října jedním z impulzů vedoucích k událostem 17. listopadu na Národní třídě. Stejně jako v roce 1939 sehráli studenti významnou úlohu. Násilí ze strany režimu proti studentům, kteří si 17. listopadu připomínali Mezinárodní den studentstva, vedlo k událostem, jež přinesly pád totalitního režimu a umožnily uskutečnění svobodných voleb po dlouhých desetiletích.
V současné době, kdy si připomínáme dvacáté výročí těchto událostí, se setkáváme s diametrálně rozdílnými názory na vývoj ve společnosti v uplynulých dvaceti letech. Světová finanční a hospodářská krize přinesly stagnaci nebo i zhoršení životní úrovně mnohých občanů. Výrazně vzrostla nezaměstnanost provázená dalšími negativními jevy. Velmi často se setkáváme s šířícími se projevy neonacismu v podobě uctívání nacistických symbolů, v projevech rasové a národnostní nesnášenlivosti i antisemitismu. Ani v této složité době bychom však neměli zapomínat na odkaz 17. listopadu roku 1939 a také z roku 1989.
Stále aktuální jsou proto závěrečné věty Prohlášení spojeneckých studentů z roku 1941: „Mladá inteligence všech svobodných zemí skládá tím slavnostní slib do rukou svého lidu, že se vynasnaží ze všech svých sil, aby hrubé fašistické násilí bylo nejen rozdrceno, ale aby nikdy v budoucnu nemohlo být jakoukoliv formou obnoveno. Je to slib zpečetěný krví mučedníků.“
Autor: doc. PhDr. František Hanzlík, CSc., foto: Mgr. Zdeňka Dubová
