​15.7.2022 • Má za sebou promoci na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Dnes 26letý rodák z Hodonína se už v hodnosti nadporučíka pyšní titulem MUDr.  Zde je rozhovor s čerstvým absolventem.

Po maturitě na osmiletém gymnáziu jste si dal přihlášku na více vysokých škol. Proč jste si nakonec zvolil dráhu lékařského studia?  

Vybral jsem si Lékařskou fakultu Hradec Králové v kombinaci s Fakultou vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Byla to obrovská touha po poznávání našeho fascinujícího lidského těla. Anatomie, pitvy, histologie…Ale až na vysoké škole jsem pochopil, co to znamená učit se. Zejména první ročník byl pro mě nejnáročnější ale asi i nejvíce motivující, kdy jsem byl ještě čerstvý a plný energie.

Začátky studia ale pro vás nebyly zrovna lehké.

V prvním ročníku jsem hned na první zkoušce z biofyziky neprospěl, bylo to pro mě velké zklamání, nechápal jsem proč a dodnes nechápu. Ale posunulo mě to dál a uvědomil jsem si, že známka je hodně individuální a mimo mých znalostí záleží na také na tom, jaký je zkoušející nebo jakou má náladu. Po tomto prvním neúspěšném pokusu jsem všechny další zkoušky včetně státnic absolvoval úspěšně na první pokus.

Takže další průběh studia už jste absolvoval v pohodě?

Určitě. Druhý ročník byl oproti prvnímu o dost větší pohoda, a to proto, že jsem dal na radu starších spolužáků, jak se učit. A zároveň byl pro mě nejen zajímavý, ale i zábavný. Zde mě nejvíce zaujala biochemie sacharidů, tuků a bílkovin a spolu s fyziologií jsem se naučil, jak naše tělo funguje, když je zdravé, protože neexistuje stoprocentně zdravý člověk, nýbrž nedostatečně vyšetřený pacient.

Překvapil vás něčím třeťák?

Třetí ročník byl náročný. Zejména předmět patologie, který je snad nejvíce obsáhlou kapitolou studia na medicíně. Ale pokud student zvládne třetí ročník a v dalších letech bude dostatečně motivován a nebude trpět například depresemi, dokončí studium medicíny úspěšně.

Dál už to šlo jako po másle?

Další dva ročníky přibyly farmakologie, neurologie, vnitřní lékařství, chirurgie … byly to předměty nové, ale do určité míry se na základ získaný v nižších ročnících nabalovaly další informace. Postupně jsme se více a více setkávali s reálnými pacienty a učili jsme se je vyšetřovat a léčit.

A pak už následovalo vaše studijní finále.

V šestém ročníku jsem absolvoval státnice a s nimi spojené praxe v nemocnicích. Rozdíl oproti jiným vysokým školám bylo, že státnice jsou celý rok postupně po jednotlivých předmětech, ne v jeden den všechny předměty jako na ostatních fakultách. Je to dáno zejména rozsahem učiva a otázek.

Vy jste souběžně studoval také na fakultě vojenského zdravotnictví. Jak náročné pro vás bylo zvládnout obě školy najednou?

No právě. O to bylo celé studium těžší. Ranní nástupy, odpolední výuka, tělocviky, místo prázdnin letní a zimní výcviky. Na druhou stranu studium na zkoušky na Fakultě vojenského zdravotnictví bylo pro mě daleko jednodušší a o dost rychlejší než na zkoušky civilní. Například na patologii jsem se v kuse učil měsíc, kdežto například na zkoušku z vojenské historie jsem se učil maximálně odpoledne, a to jen pár dní před zkouškou. Výcviky a vojenský tělocvik byly pro mě psychickým relaxem a do určité míry mi pomohly být lepším studentem civilní lékařské fakulty. Musel jsem se naučit plánovat a udělat si svůj individuální rozvrh studia.

Vy jste byl aktivní nejen ve škole, ale i mimo školu.

Zúčastnil jsem se studentských vědeckých odborných činností a soutěží. Ve čtvrtém ročníku jsem skončil na třetím místě, v pátém ročníku jsem vědeckou konferenci s tématem na karcinom rekta vyhrál. V průběhu celého studia jsem se snažil pomáhat mým spolubojovníkům-spolužákům, i když ne vždy mi to šlo. Pět let jsem byl velitelem čety. Asistoval jsem u branných závodů, během proticovidových opatření jsem působil v nemocnici a v rámci chytré karantény. V průběhu šestiletého studia jsem dobrovolně chodil vypomáhat na chirurgii ve Fakultní nemocnici Hradec Králové.

Patřil jste k premiantům?

Na civilní fakultě jsem měl celkově čtyřikrát prospěchové stipendium. Celkový prospěch na fakultě vojenského zdravotnictví za celé studium jsem měl 1,0 a každý rok jsem měl prospěchové stipendium. V letech, kdy jsem se účastnil SVOČ, jsem získal i stipendium tvůrčí. Celkový průměr na lékařské fakultě jsem měl během prvních pěti let 1,4 a státnice jsem absolvoval s výsledkem za 1 ze všech předmětů včetně vojenských. Nejspíš proto jsem se stal nejlepším absolventem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Od ministryně obrany jsem obdržel hodinky a akademickou odměnou je pro mě zápis na desku cti, čehož si velice vážím.

Kdo vám byl oporou, abyste mohl dosáhnout takového studijního úspěchu?

Za mým úspěchem není jen moje snaha, píle a tvrdá práce, ale také vzájemná pomoc spolužáků, podpora rodiny, přítelkyně, kamarádů, profesorů, velitelů rot a dalších, které jsem během studia poznal.

A jaká bude vaše profesní dráha, až vám skončí prázdniny?

25. července nastupuji do fakultní nemocnice v Hradci Králové na kliniku chirurgie a dále se budu vzdělávat v oboru všeobecné chirurgie. Než se stanu samostatným chirurgem, čeká mě nejméně pět let přípravy zejména praktické - naučit se operovat, šít, ovládat laparoskopické nástroje a získat zkušenosti a praktické dovednosti. Po třech letech mě čeká kmenová zkouška a za další dva až tři roky atestace.

Autor: Aleš Pelikán foto: Aleš Mylan