​7.5.2021 • Datum 8. května 1945 nese dokument z opakovaného aktu bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa, který byl podepsán na velitelství maršála Georgije Žukova v berlínské čtvrti Karlshorst. Protože k vlastnímu podpisu došlo v době, kdy v Moskvě již bylo po půlnoci na následující den, v zemích bývalého východního bloku se až do roku 1989 slavil konec války 9. května. Teprve po roce 1990 bylo datum oslav ve střední Evropě, Norsku, Ukrajině a zemních britského Commonwealthu sjednoceno a začalo se slavit ve shodě s lokálním časovým pásmem 8. května. Vývojem prošel také název státního svátku, připadajícího na tento den – teprve od roku 2004 je u nás nazýván jako Den vítězství.

Tento významný den v historii Československa a České republiky si Univerzita obrany připomínala slavnostními nástupy v prostorách kasáren Šumavská. Bohužel ani letos, stejně jako v loňském roce, se tento slavnostní ceremoniál neuskuteční z důvodů protiepidemických opatření. O to více vede současná situace k zamyšlení nad paralelami s minulostí, byť srovnání s hrůzami 2. světové války není zcela možné.

„Ale něco mají současný boj s pandemií a boj proti válečnému teroru společné. Přinutily národy na celém světě, aby spojily své síly a pokusily se porazit zlo společně. Solidarita při vzájemném poskytování ochranných pomůcek nebo spolupráce při vývoji a distribuci vakcín jsou toho důkazem," uvádí ve svém Rozkaze ke Dni vítězství ministr obrany Lubomír Metnar.

Ministr obrany také zmínil přínos těch, kdož se podíleli na porážce nacismu: „Nikdy nezapomeneme na hrdinství československých dobrovolníků na západní či východní frontě, stejně jako na další naše občany, kteří nasazovali své životy v domácím odboji. Vždyť právě jim vděčíme za naši svobodu a za znovuobnovení naší samostatnosti."

Autor: Viktor Sliva