​1.12.2020 • Oblasti kolem rovníku, na rozdíl od našich zeměpisných šířek, jednotlivá roční období neznají, po celý rok tam panuje prakticky stejné počasí. A tak letošní vynucené přesunutí termínu kurzu Cizinecké legie ve Francouzské Guyaně z května na prosinec jeho účastníkům příznivější podmínky nepřinese. Přesvědčit se o tom může i rotmistr Michal Jahoda, který letos na kurzu reprezentuje Univerzitu obrany a který na cestu do Guyany vyráží právě dnes.

Rotmistr Jahoda studuje obor Velitel průzkumných jednotek a hned v prvním ročníku uspěl ve výběrovém řízení do zájmové skupiny Commandos. Během jejích akcí se setkával se svými předchůdci, úspěšnými účastníky guyanského kurzu přežití a vzhledem k náročnosti této akce vůči nim měl velký respekt. Ale současně od nich načerpal řadu poznatků a zkušeností, které může využít během své právě začínající mise.

„Asi nejdůležitější poznatek, který nám absolventi kurzu v Guyaně předali, je to, jak je důležité se během delších akcí starat sám o sebe. Když se tam člověk o své tělo nestará, tak na to doplatí, třeba puchýři a z nich vyplývajícími problémy," říká Michal Jahoda a dodává: „Je nezbytné věnovat tomu potřebný čas, večer třeba ukrojit ze spánku, vrátí se to stokrát."

Michal nastoupil na Univerzitu obrany v roce 2016: „V předchozím roce proběhla v Evropě celá řada teroristických útoků a já považoval za povinnost přispět k tomu, aby se něco takového nestalo u nás," popisuje důvod, proč zvolil vojenskou profesi. Dnes, po více než čtyřech letech, se připravuje na závěrečné zkoušky a v souladu se svým studijním zaměřením píše diplomku na téma Systémy vojáka budoucnosti a jejich využití průzkumnými jednotkami. „Lepší komunikace v obousměrném přenosu informací mezi vojákem a centrem a pak také řešení otázky, které informace má voják ke splnění svého úkolu dostat a které už ne," popisuje diplomant svůj názor na trendy ve vývoji. 

V dusnu a blátě překážkových drah v Gyuaně však komunikační technologie zásadní roli hrát nebudou. Ke slovu přijdou psychické a fyzické schopnosti vypořádat se s extrémními podmínkami v prostředí, jehož tamní označení selva je všudypřítomné. Na symbolický okamžik úspěšného absolvování kurzu se těší i rotmistr Jahoda: „Na úplný závěr kurzu přenáší každé družstvo přes překážkové dráhy kládu, k níž je připoután ,zraněný´. Po příchodu do cíle družstvo zvedne kládu nad hlavu a zakřičí: Selva!"  

Autor: Viktor Sliva, foto: archiv Michala Jahody