26. 8. 2020 • Vím sice, že lávu pod povrchem Země nazýváme magmatem, ale jinak z gymnázia moc praktických dovedností nemám. Když jsem si to uvědomil, chtěl jsem se naučit i praktické věci, získat jiné dovednosti a možná i něco zajímavého zažít. To ve mně posílilo přesvědčení studovat vysokou vojenskou školu.

O nějaký ten rok později jsem na Univerzitě obrany dostal možnost zapojit se do činnosti skupiny doplňkové přípravy u školního pluku. Osm členů ze skupiny napříč ročníky – naštěstí včetně mě – bylo vybráno pro pilotní verzi projektu k získávání osvědčení k řízení vozidel ozbrojených sil. Začátek kurzu byla převážně teorie na učebně nebo u vozidla, která rychle přešla v praxi, a to jízdu Landrovrem i UAZem po městě Brně. Může se zdát, že to jsou osobní vozy jako každý jiný, ovšem nic není vzdálenější realitě – obzvlášť řízení UAZu je naprosto nezapomenutelný, adrenalinový zážitek. Obsahem kurzu bylo navíc i promítání videí z nehod, crash-testů a podobných osudových okamžiků, které dá člověku mnohem více, jako teorie v civilní autoškole.

Konečně kurz pokročil do další fáze a my se dostali do ještě jiného praktického výcviku – terénní jízdy. Auta byla ve svém živlu a my se na nich teprve učili „plavat“. Poprvé v životě jsem jel v plnokrevném „teréňáku“ a v opravdu těžkém terénu. Adrenalin, otřesy, houpání a skákání na rozbahněném polygonu ve Vyškově bylo to pravé, co jsem očekával a taky dostal. K tomu všemu ještě přišla i malinká třešnička na dortu – noční jízda v terénu a s noktovizorem – další skvělý zážitek, kdy je vidět všechno a nic zároveň, a o to je to vzrušivější jízda.

Na samotném závěru kurzu jsme dělali zkoušky pod drobnohledem Vojenské policie. Konkrétně nás komisaři přezkušovali z jízdy v terénu, údržby vozidla a samozřejmě součástí byl i vědomostní test. Zkoušky splnilo úspěšně všech osm prvních průkopníků a jenom doufám, že se v tomto praktickém vzdělávání bude dále pokračovat. Děkuji všem instruktorům z kurzu za jejich pozitivní přístup a také všem těm, kteří zajistili uskutečnění samotného kurzu.

Autor: četař Čeněk Bleša, student 3. ročníku