26. 5. 2020 • V tomto období se připomíná okamžik, kdy příslušníci československého odboje provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tímto činem se Čechoslováci definitivně postavili na stranu protihitlerovské koalice, což bylo kvitováno oduznáním britského podpisu na Mnichovské dohodě. Na stranu druhou byla smrt jednoho z nejvyšších představitelů nacistického režimu tvrdě zaplacena. Odplata si vyžádala nejen oběti v řadách příslušníků odboje, a to v takové míře, že domácí resistence byla zcela paralyzována, ale i mezi českým obyvatelstvem. Jména Lidice a Ležáky se staly synonymem krutosti totalitního režimu i machiavelistických kalkulací československého odboje.
Historie atentátu na Reinharda Heydricha se začala psát fakticky již okamžikem, kdy byl Heydrich jmenován zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě. Druhé oddělení exilového ministerstva obrany pod velením generála Františka Moravce původně plánovalo atentát uskutečnit na výročí československé státnosti, 28. října 1941. Britské Královské letectvo však nedisponovalo volným strojem, kterým by včas přepravil československý výsadek. Operace Anthropoid, jak zněl její krycí název, byla odložena o takřka dva měsíce. Konečně, v noci z 25. na 26. prosince vzlétl stroj, na jehož palubě se nacházeli dva českoslovenští parašutisté, rotmistři Jan Kubiš a Jozef Gabčík.
Vlivem chybné navigace seskočili oba parašutisté místo v blízkosti Plzně nedaleko Prahy, u obce Nehvizdy. Navzdory tomu podařilo se jim navázat kontakt s příslušníky domácího odboje, od kterých získávali nezbytnou pomoc. I přes utajení dovtípili se odbojáři, že zamýšlenou obětí Kubiše a Gabčíka je zastupující říšský protektor. Z obavy před očekávanou odplatou radili, aby místo Heydricha upřeli pozornost na kolaboranta Emanuela Moravce, protektorátního ministra školství a představitele pronacistické propagandy. Ani Kubiš, ani Gabčík, i při vědomí důsledků, nemínili ustoupit.
Příprava provedení atentátu si vyžádala několik měsíců, během nichž oba parašutisté mapovali zvyky a denní režim Heydricha a na jejich základě pak promýšleli plán akce. Jak konkrétně probíhaly přípravné práce, kdo byl do nich jmenovitě zapojen, se dnes již nedozvíme. Za svou účast totiž všichni z nich zanedlouho zaplatili nejvyšší cenu. Známo je pouze nemnoho. Atentát měl být proveden během dopolední cesty zastupujícího říšského protektora do jeho pracovny na Pražském hradě. Cestou totiž jeho vůz projížděl ostrou zatáčkou, kde musel zpomalit. Oproti jiným vysoce postaveným nacistickým funkcionářům navíc Heydrich ostentativně odmítal jakýkoliv ozbrojený doprovod anebo zvláštní ochranu vozu v podobě pancéřování apod.
Příhodný okamžik k realizaci atentátu nastal dne 27. května 1942. Oproti zažitým představám nelze dodnes s určitostí říct, kolik osob se jej zúčastnilo. Přítomnost dalšího československého parašutisty, podporučíka Josefa Valčíka je sporná. Není zcela zřejmé ani to, zda nejdříve útočil Gabčík samopalem, anebo Kubiš granátem. O čem však nelze pochybovat, tím je odhodlání a hrdinství obou mužů nevzdat se splnění svého úkolu, a to i za situace, kdy věděli takřka s jistotou, že Gestapu nemohou uniknout.
O aktuálnosti tématu svědčí množství filmových a komiksových zpracování. Komiksový obrázek, který provází text, byl převzat z publikace Pata Perna a Fabiena Bedouela.
Text: Aleš Binar
