8. 1. 2020 • Během bojů druhé světové války přešla v polovině ledna roku 1945 na východní frontě Rudá armáda do generální ofenzívy. Tu tvořilo několik synchronizovaných operací. Na severním úseku východní fronty se jednalo o operaci východopruskou, v prostoru jižního Polska a Slovenska o západokarpatskou, ale těžiště úsilí Rudé armády leželo na hlavním strategickém směru, na spojnici Varšavy a Berlína. Zde byla spuštěna operace viselsko-oderská, od jejíhož zahájení dne 12. ledna 1945 uplyne právě sedmdesát pět let.

Realizací viselsko-oderské operace byly pověřeny dva sovětské fronty. Dnes již nepoužívaným termínem „front“ se v ruskojazyčném prostředí označovala za první a za druhé světové války skupina armád. Oněmi fronty byly 1. běloruský, kterému velel maršál Sovětského svazu Georgij Konstantinovič Žukov, a 1. ukrajinský, v jehož čele stál maršál Sovětského svazu Ivan Stěpanovič Koněv, osoba, která dodnes vzbuzuje kontroverze.

Cílem připravované operace bylo proniknout na západ do prostoru Poznaně a zničit německé vojenské svazy, především skupiny armád „Střed" genplk. Georga-Hanse Reinhardta a „A", jíž velel genplk. Josef Harpe. Prvně uvedený svaz tvořila od severu k jihu 3. tanková, 4. a 2. armáda, druhý pak 9., 4. tanková, 17. a 1. tanková armáda.

Sovětskou generální ofenzívu zahájil 1. ukrajinský front 12. ledna 1945 překvapivou posloupností bojové činnosti. Ve 4.45 hodin ráno byla zahájena dělostřelecká palba, která po patnácti minutách ustala a do útoku vyrazila pěchota. Jednalo se však výhradně o předsunuté odřady střeleckých divizí, jejichž úkolem bylo rozkrýt rozmístění hlavních obranných bodů. Skutečná palebná příprava dopadla na německé pozice v 10.00 hodin, přičemž mířila jak na zjištěné uzly obrany, tak na pozorovatelny a velitelství. Po dvou hodinách pak do útoku vyrazila pěchota a obrněné svazky.

Sovětským silám se záhy podařilo dosáhnout průlomu, a ještě během prvního dne proniknout do operační hloubky německé obrany. Snaha Němců převzít iniciativu vzala rychle za své, když její XXIV. tankový sbor 4. tankové armády, který vyrazil následujícího dne do protiútoku, byl zastaven a vzápětí vržen zpět.

První běloruský front zahájil ofenzivu o dva dny později, 14. ledna 1945. Aby dosáhlo momentu překvapení, rovněž v tomto případě sovětské velení modifikovalo časový rozvrh útoku. Z tohoto důvodu měla dělostřelecká příprava pouhých 25 minut. Německé velení, které očekávalo její delší trvání, bylo nástupem Rudé armády překvapeno. Kromě toho zúročila sovětská strana svou materiální převahu a již během prvního dne dosáhla rozhodného průlomu. Poté, co německé velení spotřebovalo svou zálohu, se následujícího dne obrana skupiny armád „Střed" fakticky rozpadla. Tempo postupu 1. běloruského frontu západním směrem poté dosahovalo až několik desítek kilometrů denně.

Rovněž vojska 1. ukrajinského frontu rychle pronikala západním směrem, 21. ledna 1945 překročila hranice Horního Slezska a zastavila se až v Dolním Slezsku. Klíčovým mezníkem jejich postupu byl 23. leden 1945, kdy bylo vybojováno první předmostí na Odře; o dva dny později mohl maršál I. S. Koněv hlásit, že drží již tři předmostí, u Opolí, u Stínavy a u Břehu.

Završením sovětského úspěchu bylo dobytí předmostí na levém břehu jižně od Kostřína 2. února 1945, čímž si Rudá armáda vytvořila nástupiště k finálnímu útoku na Berlín. Následujícího dne pak byla operace ukončena. Současně s tím bylo přijato její oficiální označení, tedy zavedení pojmu „viselsko-oderská operace"; do té doby byla prozatímně označována, a to pro svůj hlavní cíl, jako operace poznaňská.

Do generální ofenzívy Rudé armády, a to v rámci zmíněné západokarpatské operace, se zapojil též 4. ukrajinský front. Jeho 38. armáda, jíž velel genplk. Kirill Semjonovič Moskalenko, zahájila útok 15. ledna 1945. Tento moment má své místo rovněž v československých vojenských dějinách, neboť do průlomu válečné fronty byly nasazeny i vyčleněné československé jednotky, a to pět dělostřeleckých pluků a tankový prapor.

Generální ofenzíva Rudé armády, v tom především její viselsko-oderská operace, byla klíčovým střetnutím druhé světové války a ve svém důsledku vedla k vojenské porážce nacionálně socialistického Německa. Mnohem větší význam však měla pro Sovětský svaz. Tím, že jeho vojska postoupila 500 km na západ, nejen, že si zajistil prvenství pro závěrečný úder na německé hlavní město, ale rovněž kontrolu celého Polska a následně i Československa.

Zájemcům o Vojenskohistorický kalendář se nakonec sděluje, že od počátku roku jsou příspěvky k dispozici i na facebookových stránkách: https://www.facebook.com/vojenskohistorickykalendar/

Autor: Aleš Binar