​7.10.2019 • Dne 12. srpna 2019 jsem v půl osmé ráno rozsvítil na, do té chvíle ztichlé, posluchárně ve vyškovské Vojenské Akademii všechna světla. Než se posluchárna zaplnila studenty, měl jsem chvíli čas se zamyslet. Začínala pro mě i studenty náročná část roku. Do lavic pomalu přicházeli vojáci, kteří se během týdne měli přerodit ze studentů, mnohdy žijících ještě zážitky z letní dovolené a kteří doposud spíše poslouchali výklad ve školních lavicích, na erudované, sebevědomé a připravené instruktory. Instruktory, kteří měli několik týdnů denně vést výcvik pro mladší spolužáky jako respektovaní, cílevědomí a uznávaní leadeři svých sekcí.  

Až v letošním roce jsem si uvědomil, že se příprava v poli zařazením studentů na pozice instruktorů významně změnila. Nejde již pouze o to, aby studenti prvního ročníku dosáhli požadovaných výsledků, ale je tu také množství lidí, kteří si poprvé trénují své velitelské schopnosti v reálném terénu, času a s reálnými vojáky. Úkolem řídících bylo vytvořit prostor, zadat úkoly a nechat věci hýbat se správným směrem. Delegace pravomocí tak znamenala samozřejmě riziko, že někdo z instruktorů udělá chybu, nenaučí studenty potřebné činnosti, nebo třeba vymyslí něco zcela nerealizovatelného či nebezpečného. Přesto jsme se s ostatními kolegy rozhodli, tento krok udělat a musím říct, že se to vyplatilo. Pouze rámcově nastavené scénáře a úkoly naplňovali instruktoři kreativním, sobě vlastním a často neočekávaným způsobem. Nově připravené scénáře podle doposud neověřených metodik se osvědčily jako funkční. Důvěra ve schopnosti a snahu všech účastníků se projevila jako správná.

Na závěr výcviku jsme si s ostatními řídícími výcviku vyslechli množství příběhů o tom, jakým způsobem se s úkolem ta která jednotka porvala, co jimi to přineslo, jaké situace prožili, co se jim podařilo a co nikoliv. Každý, kdo začíná velet, musí zákonitě dělat větší či menší chyby, ale také dokáže do samotného výcviku a práce s podřízenými dát největší kus sebe a toho nejlepšího, co v něm je. Dokáže své podřízené strhnout k plnění úkolu, inspirovat k následování instruktorů a také k tomu, aby ze sebe vydali to nejlepší.

Příprava v poli tak byla znovu nečekaně jiná, než kdykoliv předtím. Spoustu výcvikových úkolů se letos podařilo dopracovat a vytvořit z nich komplexně pojaté scénáře. Počasí, které bylo v létě podstatně deštivější než loni, mělo přidanou hodnotu v získání schopností v přežití. Celkově i díky zdokonalovací přípravě během semestru mohu konstatovat, že drily bylo možné zvládnout do větší hloubky. Čtrnáct dnů ve výcvikovém prostoru, v nepohodě, v obtížných klimatických podmínkách, proměnilo náš hotovostní vůz LRD v kouli bláta včetně střechy a kompletního interiéru. Důležitější však je, že studenty proměnila v bojovníky a jejich instruktory takřka ve všech případech ve skutečné leadery.   

Nový studijní program, ve kterém aktuálně zahájili studium studenti prvních ročníků, určitě neznamená konec přípravy v poli v její současné podobě, ale pouze její genezi. A já upřímně věřím, že se všechny doposud nasbírané zkušenosti budou podílet na formování dalších ročníků budoucích velitelů.

Autor: Luděk Rak

  Sdílet na Facebooku   Sdílet na Twitteru