29.07.2019
• Na jaře roku 1944 začala v Sovětském svazu výstavba 1. československého armádního sboru. Jeho součástí se od 1. srpna 1944 stala též 1. československá samostatná tanková brigáda. Od tohoto okamžiku tak československá armáda disponovala dvěma tankovými svazky. Tím dalším byla 1. československá samostatná obrněná brigáda, která se nacházela ve Spojeném království.
Československý armádní sbor tvořily dvě pěší a jedna výsadková brigáda. Jejich zřízení proběhlo bez větších potíží. Poněkud odlišně ale proběhla výstavba tankového svazku. Československá exilová londýnská vláda, respektive československá vojenská mise v Sovětském svazu argumentovala obavami, zda je proveditelné vystavět tankový svazek na brigádním základě, mj. též z důvodu nedostatečných personálních rezerv. Místo toho požadovala zřízení tankového pluku. Po řadě politických licitací ale sovětské stanovisko převážilo, a ke dni 1. srpna 1944 vznikla 1. československá samostatná tanková brigáda.
Tanková brigáda vznikla transformací tankového pluku. Ta neproběhla okamžitě, ale trvala několik dní. Začala přitom již v posledních červencových dnech. Významným momentem v tomto směru bylo ustavení 3. tankového praporu. Oproti svému předchůdci, tankovému pluku, měla tak tanková brigáda o jeden tankový prapor navíc, ale zato přišla o několik svých součástí; vyčleněn byl jak motorizovaný samopalnický prapor, tak přezvědný motorizovaný oddíl a oddíl samohybných děl. Do čela tankové brigády byl postaven stávající velitel tankového pluku, V. Janko, který byl současně povýšen do hodnosti štábního kapitána. Funkce velitele brigády byla přitom určena pro plukovnickou a generálskou hodnost.
Organizace československé tankové brigády byla oproti tankovým brigádám Rudé armády odlišná; měla totiž tři tankové prapory místo obvyklých dvou. Velitelem 1. praporu byl kpt. Ambrož Bílek, v čele 2. praporu stál por. Josef Buršík a por. Richard Tesařík velel 3. praporu. Každý tankový prapor tvořily dvě tankové roty, přičemž ty se dále dělily na tři tankové čety. Organizaci brigády doplňovala velitelská rota. Citelný však byl nedostatek tanků; oproti tabulkovým 65 strojům disponovala brigáda pěti středními tanky T-34, jedním lehkým T-70 a jedním samohybným dělem SU-85.
V den svého formálního ustavení, tedy 1. srpna 1944, tvořilo brigádu 584 příslušníků, z nichž bylo 29 důstojníků, 12 rotmistrů, 222 poddůstojníků a 321 vojáků; to znamenalo, že do plných tabulkových počtů, tedy 1346 osob, chyběla více než polovina.
Tanková brigáda byla ustavena v západoukrajinské vesnici Palahyči. V této době se však československý armádní sbor postupně přesouval na západ blíže k československým hranicím. Z tohoto důvodu přesun zahájili i tankisté. Přitom jenom během srpna 1944 vystřídali pět posádkových měst. Mezitím byl vypracován plán karpatsko-dukelské operace, do níž mělo být zasazeno rovněž československé vojsko. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, aby se tankisté soustředili v jihovýchodním Polsku. Poslední přesun před bojovým zasazením brigády byl zahájen 4. září 1944 a směřoval do obce Barycz. Ta se nachází asi 30 km severovýchodně od Krosna. To však bylo tehdy v německých rukách a nedaleko od něj již začínala válečná fronta.
Výstavba 1. československé tankové brigády nebyla v září 1944 zdaleka dokončena. Velká část tabulek nebyla obsazena a nedostávalo se především to nejdůležitější, totiž tanky. Navzdory tomu byla brigáda 9. září 1944 zasazena do jedné z nejnáročnějších operací, které se za druhé světové války československé vojsko zúčastnilo. Navzdory tomu, že se tankové brigádě nedostávalo ani mužstva, ani tanků, bojová morálka jejich příslušníků patřila během trvání karpatsko-dukelské operace k nejvyšším.
Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
