​21.1.2019 • Před 75 lety se na pravobřežní Ukrajině uskutečnila korsuň-ševčenkovská operace, známá též pod svým německým názvem jako bitva o čerkasský kotel. Skutečností, která již není tolik známa, je fakt, že do této operace se zapojila i 1. československá samostatná brigáda, a to v rámci bojů, které se uskutečnily ve dnech 17. až 31. ledna (9. února) 1944. Ty se označují jako boje u Žaškova.

Poté, co byla československá brigáda vyvázána z bojů o Bílou Cerkev, obdržela rozkaz zaujmout obranné postavení asi 25 km západně od Žaškova. Význam tohoto úseku fronty spočíval ve faktu, že zde procházela dělící linie mezi sovětskou 38. a 40. armádou. Dne 16. ledna 1944 pak obdržela brigáda první bojový rozkaz. Za držení svého postavení měla vyčlenit motorizovanou skupinu, kterou tvořil tankový prapor, jedna pěší rota a dvě čety samopalníků („automatčíků") a dále dělostřelecká baterie a ženijní četa. Velitelem této skupiny se stal npor. Vladimír Janko, velitel tankového praporu, a jeho úkolem provést okamžitý přesun několik kilometrů směrem na Žaškov do prostoru vesnice Puhačivka. Z přesunu záhy sešlo, respektive byl vztažen na celou československou brigádu.

Dne 17. ledna 1944 byla brigáda, do té doby v přímé podřízenosti 40. armády, převelena pod 51. střelecký sbor. Současně došlo k jejímu posílení o 322. stíhací protitankový dělostřelecký pluk, respektive později též o 4. gardový protitankový dělostřelecký pluk, oddíl středních raketometů (tzv. kaťuší; BM-13) a oddíl těžkých raketometů (tzv. andrjuší; BM-31).

Společně s tím bylo brigádě přikázáno zaujmout nové postavení, tentokrát na linii podél severního břehu řeky Horní Tikyč. Svým pravým křídlem se brigáda opírala o dvůr Adamivka, její postavení o celkové šíři asi 12 km se odtud táhlo podél cesty směrem na východ až po vesnici Buzivka. Úkolem brigády bylo bránit zaujaté stanoviště a nedovolit nepříteli, aby překročil řeku a postoupil na sever na Žaškov. V tomto úkolu brigádě napomáhala i dispozice terénu. Řeka Horní Tikyč v jejím úseku totiž široce meandrovala a vodní tok zde utvářel dvě jezírka.

V následujících dnech se brigáda měla zapojit do těžkých bojů o Ostrožany. Tato vesnice se nacházela na jižním břehu Horního Tikyče, a to mezi oběma jezírky. Vzhledem k tomu, že se zde nacházel most přes řeku, kolem kterého Němci udrželi nevelké předmostí, hrozilo, že se stane východištěm jejich útoku směrem na sever. Na stranu druhou, pokud by Ostrožanku ovládla Rudá armáda, respektive československá brigáda, mohlo být přikročeno k vyčišťování jižního břehu Horního Tikyče od německých jednotek.

Československá brigáda podnikla celkem čtyři pokusy dobýt Ostrožany. První v nočních hodinách z 18. na 19. ledna, druhý 19. ledna, třetí v noci z 20. na 21. ledna společně s výraznou posilou sovětských vojsk a nakonec dne 24. ledna čtvrtý pokus. Pro silnou obranu však ani jeden z nich nebyl úspěšný.

Dne 26. ledna se situace v prostoru brigády dramaticky změnila, když německá vojska přešla do protiútoku. Ten byl veden silou tří tankových divizí, a to 6., 16. a 17., a směřoval na západ z prostoru jižně od Horního Tikyče. Za dané situace brigáda obdržela rozkaz, aby předala své pozice na severním břehu řeky, a soustředila se na nové obranné linii. Rozkaz vydalo již velení 51. střeleckého pluku, do jehož sestavy byla téhož dne brigáda opětovně zařazena. Nová obranná linie se nacházela ve směru očekávaného německého postupu, asi 15 km západně od Cybulivu a Ivachen. Než však stačila brigáda toto postavení zaujmout, bylo ji přikázáno, aby se přesunula do dalšího prostoru. Následně bylo brigádě bylo ještě několikrát změněno určení, než dne 28. ledna 1944 konečně zaujala obranu na linii vesnic Juškivci a Rožyčna. Z jejího postavení bylo zřejmé, že jejím úkolem bude bránit pronikání protivníka směrem na sever. Stanovenou čáru brigáda držela až do 31. ledna 1944, kdy se postup Němců vyčerpal a jejich jednotky přešly do klidu.

Tímto okamžikem v zásadě končí účast brigády na bojích u Žaškova a na Horním Tikyči, respektive v rámci korsuň-ševčenkovské operace. Účast brigády v bojích u Žaškova a na Horním Tikyči si vyžádala 46 padlých, 104 zraněných a 10 nezvěstných příslušníků brigády. Přestože brigádě byly několikrát stanoveny úkoly, které nemohla splnit, klíčový cíl celého střetnutí, totiž zabránit německým jednotkám, aby ohrozily sovětský bok a týl, byl splněn. V tom spočívá hlavní přínos 1. československé samostatné brigády v korsuň-ševčenkovské operaci.


Autor: Aleš Binar

  Sdílet na Facebooku   Sdílet na Twitteru   Sdílet na Google+