​12.7.2018 • Včera ve Velké aule pražského Karolina byli promováni absolventi studijního programu Vojenské všeobecné lékařství Fakulty vojenského zdravotnictví v Hradci Králové. Mezi novými vojenskými lékaři byl i nadporučík MUDr. Bc. Jiří Kotek, který se stal letošním nejlepším absolventem fakulty. Od ministra obrany obdržel hodinky s věnováním, od děkana fakulty prsten pro nejlepšího absolventa a také bude zapsán na fakultní desku cti. Přitom hned na začátku vysokoškolských studií nebyla vojenská vysoká škola jeho první volba. Nadporučíka Kotka jsme požádali o rozhovor.

Začnu tím, co v „cívíčku" není – kde a jakou střední školu jste studoval?

Studoval jsem u nás v Chomutově na gymnáziu, jak my říkáme na kopečku. Jsou tam gymnázia dvě, státní a soukromé, tak to státní. Co si pamatuju tak v regionu mělo celkem slušnou pověst.

Co vás přivedlo ke studiu medicínských oborů?

Táta je lékař, a já jsem tak nějak vždycky tíhnul k biologii. Od malička jsem se věnoval sportům a to hlavně lednímu hokeji. Školu jsem se snažil nelajdat, ale vzhledem k času, který jsem strávil dojížděním a na trénincích, se to dělalo těžko. Při rozhodování co po škole jsem na medicínu nechtěl z mnoha důvodů a tak jsem si vybral fyzioterapii. Líbila se mi možnost skloubení se sportem. Vystudoval jsem na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Jestli tomu dobře rozumím, studoval jste lékařství ve dvou fázích – ještě před studiem na FVZ jste studoval na UK fyzioterapii. Proč jste se nejprve rozhodl pro tento obor?

Jak jsem již říkal, na medicínu se mi po škole moc nechtělo. Líbila se mi možnost skloubení se sportem. Vystudoval jsem bakaláře na 3. LF v Praze a po ukončení nastoupil v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Tady jsem prošel několik oddělení a udělal si pár kontaktů, které mi pomohly dostat se i na zajímavější pozice.

Proč jste se pak rozhodl pro vojenské lékařství?

Asi zkraje kvůli rozčarování nad tím kolik si vydělám a jaké jsou v Praze náklady. Druhým faktorem bylo to, že jsem začal na ortopedii, kde působilo a působí několik vojenských lékařů. Ve volném čase jsem s nimi chodil na operační sály, zezačátku abych měl lepší představu jak velký to je pro pacienty zákrok, později už spíš proto, že mě to bavilo. Tenkrát jsem si řekl, že bych to chtěl zkusit a s podporou kolegů se přihlásil na přijímačky na FVZ.

V roce 2012 jste dělal fyzioterapeuta národnímu hokejovému týmu do 18 let. Jak k tomu došlo a jaké jste tam získal zkušenosti?

No tuhle pozici jsem získal náhodou. V ÚVN dělal jeden z ortopedů lékaře u tohohle týmu a tou dobou u U18 žádný fyzioterapeut nebyl. Nabídl mi, jestli bych měl zájem a já souhlasil. Tým tenkrát vedl Luděk Bukač mladší, což je osobnost mezi trenéry, kterou jsem po zkušenostech začal hodně respektovat kvůli jeho názorům na výchovu mládeže u nás. Ten si mě prověřil se svým problémem bolesti myslím šíje a trapézu, která ho sužovala před dovolenou na lyžích. Po dovolené se mi ozval, ať přijedu na kemp a tam jsme se dohodli. Zkušeností byla spousta, ať už profesní, tak osobní. Poznal jsem spoustu fajn lidí a s některými jsem dokonce občas i v kontaktu.

Potkal jste se tam s nějakým hráčem, který úspěšně rozvinul svou kariéru?

Za zmínku stojí určitě David Pastrňák, což je strašně skromný a pohodový kluk, který byl pro každou srandu. Ondra Kaše a David Kämpf, kteří všichni aktuálně hrají v NHL, a taky Jakub Vrána, jenž letos vyhrál s Washingtonem Stanley cup.

V uplynulých letech jste absolvoval několik studijních pobytů mnohdy ve vzdálených zemích – jakou jste tam udělal zkušenost? Který byl nejpřínosnější?

Pobyty jsem se snažil si i trochu užít a udělat si tak komplexní zkušenost z toho prostředí. Zjistit jak se tam žije, miluju se stravovat na ulici s místníma a ochutnávat regionální jídla, ale hlavně jsem tam jel za profesními zkušenostmi.

V Indonésii jsem byl na oddělení chirurgie a tam se mi věnovali parádně. Zapojili mě do programu na sálech, takže jsem asistoval u spousty operací a kromě břišní chirurgie jsem se podíval i na traumatologii a plastiku. Zdravotnictví je tam prostě jiný a pro mě to byl přínos v tom, že i s málem se dá dělat moderní medicína s dobrými výsledky.

V Brazílii jsem byl přidělený na pediatrii, což jsem sice původně nechtěl, ale nevadilo mi to. Udělal jsem si to trochu po svém, seznámil se se spoustou vrozených vad a kritických případů, protože jsem byl na něčem jako intenzivní péče. Domluvil jsem si ale taky návštěvu na infekční kliniku, trauma nemocnici, operační sály a další. Viděl jsem toho opravdu hodně, zejména co se tropické medicíny týče.

Letos jsem navštívil na 2,5 měsíce portugalskou Coimbru v rámci předstátnicové praxe z vnitřního lékařství. Stážoval jsem na oddělení kardiologie, gastroenterologie a hematoonkologie. A jako předtím, mělo to pozitiva v tom, že jsem si odbyl praxi, poznal nové lidi a nové prostředí a seznámil se s jiným systémem poskytování péče, který se nakonec od toho našeho až tak zásadně neliší. V srpnu mě ještě čeká odborná stáž v Iráku, v oblasti Kurdistánu, na nemocničním oddělení chirurgie, tak se těším a jsem zvědavý, jaké to tam bude.

Byl jste také pravidelným účastníkem studentské vědecké odborné činnosti na fakultě. Mohl byste stručně charakterizovat svou vítěznou práci z roku 2015?

V té práci jsme se zabývali rozvojem systémové zánětlivé odpovědi u pacientů po kardiochirurgické operaci. Sledovali jsme základní parametry klinické a laboratorní a jejich vývoj v čase v prvních asi třech dnech po operaci a snažili se najít nějaké prediktivní markery. Práce to byla časově náročná, protože jsem trávil dost času u lůžka pacientů. Na druhou stranu to bylo přínosné, protože většina prací je jinak spíše o papírování a to mě úplně nebaví.

Vybral jste si chirurgii, jak byste se v ní chtěl uplatnit v praxi?

Už od začátku studia tíhnu k chirurgickým oborům a ve volném čase jsem se snažil chodit na sály buď v Hradci, nebo v Praze. Takže pro mě bylo zásadní spíš rozhodnutí jaký směr v chirurgii si zvolit. Nakonec jsem se rozhodl pro všeobecnou chirurgii. Předatestační přípravu začínám ve FN Hradec Králové. Uplatnit bych se chtěl, jak to půjde, takovým pomyslným cílem je dostat se do polní nemocnice, postupem času i do misí.

Zbývá vám ještě čas na hokej a další vaše oblíbené sporty?

I když to možná bude vypadat, že medicína je brnkačka (což rozhodně není), tak musím říct, že volný čas na sport jsem si vždycky nějak našel. V Hradci chodím hrát hokej, hokejbal a florbal, ale všechno spíš rekreačně, na žízeň. Letos jsem také začal s americkým fotbalem, který mě docela chytl a baví mě.

Taky se snažím věnovat volnočasovému vzdělávání, třeba účastí na konferenci První pomoc v boji. Pro kolegy na fakultě jsem dělal seminář na téma kinesiotapingu, teď připravuji seminář na diagnostiku a terapii bolestí zad. Podílel jsem se velitelsky na organizaci Branného závodu FVZ, vedl jsem Unii studentů a přátel FVZ, a když byl čas, jeli jsme i na nějaké studentské soutěže (1. místo Medik roku 2017 a 3. místo soutěž v urgentní medicíně).

Autor: Viktor Sliva, foto: Dita Zetochová a archiv UO

  Sdílet na Facebooku   Sdílet na Twitteru   Sdílet na Google+