​7.9.2016 • Od podzimu 1914, kdy boje na západní frontě ustrnuly v blátech zákopové války, zvažovala velení všech armád různé možnosti a způsoby překonání patové situace na bojišti. Jedním z nich bylo vytvoření zcela nového obrněného bojového prostředku, který vešel do dějin pod krycím názvem tank, tj. anglického slova pro nádrž.

Cesta k tanku a jeho bojovému nasazení nebyla přímá a bez komplikací. Kromě technických obtíží bylo potřeba ujasnit, k jakým taktickým úkolům se tvořící se tankové vojsko bude používat. Má se jednat o jednotky, které jsou schopny dosahovat cíle samostatně, anebo budou zasazeny k podpoře pěchoty?

Spojené království, které šlo v čele vývoje tanků, se rozhodlo pro druhý způsob. Tomu pak odpovídala konstrukce tanku, který byl označován jako Mk-I. Svědčila pro to jeho nejvyšší rychlost, která činila maximálně 6 km/h, a akčním rádius pouhých 37 km. Tanky totiž měly postupovat stejnou rychlostí a na stejnou vzdálenost jako pěchota. Tank Mk-I dosahoval úctyhodných rozměrů, byl přes 8 metrů dlouhý a vážil kolem 28 tun. Vyráběn byl ve dvou variantách, dělové a kulometné, přičemž pozdější základní taktická jednotka britského tankového vojska, četa, se skládala ze třech dělových a třech kulometných tanků.

V pozdním létě 1916 bylo prvních 59 tanků Mk-I dopraveno na severofrancouzské bojiště, kde se měly zapojit do bitvy na Sommě. Z nich však deset nebylo pro technické obtíže možno zasadit do boje, postup na výchozí pozice tak zahájilo 49 tanků. Během přesunu byly další tanky zastaveny mechanickými potížemi, takže na připravovaný úder zůstalo k dispozici jen 32 strojů. Z nich se však pro další technické nedostatky zúčastnilo bojů dne 15. září 1916 pouhých 14 tanků.

Těchto 14 tanků bylo rozděleno do skupin po dvou až třech v úseku fronty o celkové šířce 10 km. I v tomto nevelkém počtu a za nízké koncentrace bojové síly prolomily tanky v doprovodu s pěchotou obrannou linii a do večera pronikly asi 3 km do hloubky nepřátelského území. Na poměry zákopové války se jednalo o znamenitý výsledek, obzvláště při vědomí faktu, že útok byl zahájen bez dělostřelecké přípravy. Úspěch spočíval i v tom, že jejich objevení se na válčišti bylo pro německé obránce překvapením. Tank zapůsobil i jako psychologická zbraň. Koneckonců vždyť jediné tankové posádce se podařilo získat 300 zajatců.

Během bojů dne 15. září 1916 bylo pět tanků zasaženo dělostřeleckou palbou a vyřazeno z boje, zbývajících devět úspěšně splnilo stanovený úkol. Přestože první bojové vystoupení tanků bylo doprovázeno neúměrně vysokými mechanickými obtížemi, prokázal nový bojový stroj svůj potenciál, který měl rozvinout v pozdějších letech. Podařilo se totiž to, co do té doby bylo pouhým přáním. Úspěšně prolomit nepřátelskou linii.

Text: Aleš Binar, foto: převzato ze Zdrojového centra britské armády první světové války