​23.8.2016 • Již druhým rokem zorganizoval Závodní výbor Základní organizace Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády na Univerzitě obrany za významné podpory vedení Univerzity obrany letní dětský tábor pro děti zaměstnanců této vojenské vysoké školy. Univerzitní výcvikové a školící zařízení na Brněnské přehradě se třetí červencový týden stalo základnou a dočasným domovem pro 26 dětí v rozmezí od 7 do 14 let.

Hned první den si kluci a holky zvolili názvy svých oddílů a z „bezejmenných" dětí se rázem stali „Vlci", „Kojoti" a „Kaktusáci". Přiznám se, že netuším, proč si vybrali právě taková jména, jasno jsem měla snad jen v případě Kaktusáků, neboť při pohledu na strniště na tvářích všech dospělých zástupců mužského pohlaví nebylo o čem přemýšlet.

Oddíloví vedoucí Kuba, Vašek a Michal, jež před pár dny úspěšně zakončili bakalářské studium státními závěrečnými zkouškami na Fakultě vojenského leadershipu, byli zárukou nejen dobré realizace programu, který stejně jako v loňském roce naplánoval a do detailu připravil hlavní programový vedoucí a výkonný ředitel v jedné osobě - tankista Zdeněk, jinak doc. Ing. Zdeněk Flasar, CSc., z katedry taktiky zmíněné fakulty. Všichni čtyři dokázali, že jsou profesionálové se vším všudy.

Je nutno konstatovat, že program pro děti byl opravdu rozmanitý. Žádná televize, žádné počítače či tablety, žádné mobilní telefony. Stříleli jsme z luků i vzduchovek, házeli míči, šipkami a kroužky, běhali, jezdili na raftech, plavali a potápěli. Také jsme poznávali rostliny i stromy, učili se, jak je využít při pobytu v přírodě. Dopoledne jednoho dne bylo věnováno sportům zimních olympijských her, odpoledne se pak konaly letní olympijské hry. Další den jsme strávili v kasárnách Jana Babáka, kde jsme za pomoci vyčleněného příslušníka Centra tělesné výchova a sporu využili k různorodému skotačení nejen bazén, ale i ostatní sportoviště. Více než polovina dětí přespala jednu noc v provizorních přístřešcích postavených v lese. Vůbec jim nevadilo, že drobně prší a že kolem pobíhají noční skřeti a jiná otravná havěť. Úroveň bázlivosti všech prověřila opravdu strašidelná stezka odvahy, na kterou by se jistě bál vydat kdejaký nebojsa. Nemohlo chybět ani opékání špekáčků, jako velmi dobrý nápad se ukázalo pečení brambor v ohni, které všem moc chutnaly. Milí rodičové, věřili byste, že polovina zúčastněných dětí je ještě nikdy předtím nejedla?

Velice hezký den jsme strávili na letišti v Náměšti nad Oslavou, kde jsme měli domluvenu návštěvu leteckého útvaru. Ukázky pejsků, kteří střeží základnu, dravců, kteří plaší ptáky nad letištěm, techniky a výzbroje místní hasičské jednotky a samozřejmě prohlídka částí letiště a letecké techniky, to vše bylo dětmi přijímáno s velkým nadšením a s postupem času i s přiměřenou únavou.

Musím však podotknout, že ti zkušenější z nás vedoucích se ale nenechali zmást. Vždy s nastávajícím večerem se totiž únava z celodenního řádění sice začala u dětí projevovat, ale s vyhlášením večerky a nočního klidu byla zřejmě nějakými skřítky odnesena neznámo kam a ti hodní kluci a holky, kteří měli odpočívat a usínat, aby nabrali novou sílu do dalšího dne, se pak těžko dostávali do fáze usínání a spánku. Nicméně i s tím jsme si věděli rady. Ona totiž taková pěkná pohádka, přečtená na dobrou noc, dělá přímo zázraky.

Osm dnů uteklo jako voda a nastalo loučení. Bude-li vůle a zájem, možná ten letošní tábor nebyl táborem posledním. Všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na přípravě a samotné realizaci tábora, patří veliké a upřímné poděkování. Šťastný úsměv a spokojenost dětí je pro pořadatele tou nejkrásnější odměnou.

Text: Iva Taušová, foto: Kristýna Mikulková