24.6.2016 • Čtením fejetonu o armádě zahájil známý český spisovatel Pavel Kohout odpolední besedu se studenty Univerzity obrany v příjemném prostředí univerzitního klubu. Prozaik, básník a dramatik Pavel Kohout se tak zařadil k významným osobnostem, které navštívily Univerzitu obrany a vystoupily před studenty, a tím přispěly k edukaci a kultivaci budoucích důstojníků české armády.
Z fejetonu, který napsal Pavel Kohout v roce 2009 pro deník Mladá fronta DNES, se studenti dozvěděli o jeho působení v armádě. Odveden do armády byl až v 24 letech. Během základní vojenské služby, kterou absolvoval v první polovině padesátých let v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, byl vedoucím kulturní rubriky časopisu Československý voják. Vedle psaní básní začal i s dramatickou tvorbou. Když jeho divadelní hru o poměrech v armádě Zářijové noci zhlédl tehdejší ministr národní obrany generál Alexej Čepička, okamžitě její uvádění zakázal, neboť podle něj představovala velkou urážku Československé lidové armády. Její autor a režisér byli přísně pokáráni.
V roce 1954 byl Pavel Kohout povýšen na poručíka, koncem 60. let získal na cvičení hodnost kapitána v záloze. Počátkem 70. let byl degradován na vojína. Na jaře 1990 byl povýšen na plukovníka, ale sám požádal o změnu a navrácení hodnosti kapitána.
Pavel Kohout prošel osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění až po účast na Pražském jaru a nucený odchod do exilu v 70. letech, přičemž patřil vždy mezi ty nejaktivnější v daném proudu. A mezi vším tím činěním psal a psal.
O své mladické víře v komunismus hovořil i před studenty Univerzity obrany. „Proč po druhé světové válce lidé v Československu volili komunistickou stranu a sociální demokracii a stávali se komunisty?“ položil řečnickou otázku. Pak sdělil důvody. Prvním vidí velkou hospodářskou krizi v roce 1929, druhým osudný rok 1938: „Stojím, desetiletý, v říjnu 1938 vedle svého otce na Vítězném náměstí v Praze před budovou generálního štábu a kolem mne pláčou tisíce mužů. To se ti, kteří ještě včera skandovali před parlamentem zoufalé přání daňových poplatníků Československé republiky – ‚Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!‘ – právě dozvěděli, že jim jejich prezident a vláda na nátlak nejvěrnějších spojenců zakazují bránit se proti Hitlerově agresi.“ Jako třetí důvod uvádí osvobození Prahy slavnou Rudou armádou.
Na svou hru Zářijové noci nahlíží jako na zlom, jímž začal jeho konflikt s „rodnou stranou“. Pro svůj veřejný nesouhlas s kulturně-politickou orientací Československého svazu spisovatelů byl Pavel Kohout podroben disciplinárnímu řízení a jako jeden z představitelů „pražského jara“ byl v roce 1969 vyloučen ze svazu spisovatelů i KSČ. Na sklonku roku 1976 stál u zrodu Charty 77. V roce 1979 mu byl s manželkou znemožněn návrat do Československa z jeho pracovního pobytu v Rakousku a oba byli zbaveni státního občanství. Pavel Kohout se stal významným spisovatelem samizdatu v exilu.
Studenti Univerzity obrany se pak blíže zajímali o období „pražského jara“, tuhé normalizace v Československu, o jeho působení v hnutí Charta 77, ale také o současné roli Evropské unie a odchodu Velké Británie z Unie. Jeden z dotazů směřoval i na román Katyně z roku 1979. Jak odpověděl sám autor, v naší době, kdy teče krev i z televizních obrazovek, takže násilí dávno otupilo naše smysly, jsem našel způsob, jak se přece jen dostat čtenářům pod kůži. Černý humor, s nímž autor sleduje osudy sedmi spolužáků a jejich učitelů, mistrů katovského umění, profesora Vlka a docenta Šimsy, vyvolává neustále smích, který však znovu a znovu tuhne na rtech, když si čtoucí uvědomí, že školní látkou je tu skutečné mučení a zabíjení všemi způsoby, jaké si lidstvo od nepaměti dodnes vymyslelo. A jak se na takové škole skládá maturita? Přece popravou! Totalitní režim chápal román přes jeho obecnou výpověď jako útok na sebe a vyhostil autora na deset let z vlasti. Tento román Pavla Kohouta je hodně oceňován a byl vydán v mnoha jazycích.
Na závěr besedy sklidil spisovatel Pavel Kohout velký potlesk.
Autor: Pavel Pazdera
