​15.4.2016 • Ostravská operace, též známá jako Ostravsko-opavská operace, jež se odehrávala na českém území od 10. března do 30. dubna roku 1945, byla významnou vojenskou událostí závěru druhé světové války. V jejím průběhu se vyznamenali i československé jednotky, které po boku Rudé armády osvobozovaly Ostravu a okolí od německých okupantů, pro něž tato oblast představovala klíčové průmyslové centrum pro těžbu uhlí a výrobu oceli.

Československá vojska spadala pod 4. ukrajinský front a tvořila ji 1. československá samostatná tanková brigáda, součást 1. československého armádního sboru, a dále 1. československá smíšená letecká divize.

​​

​

Výzbroj Čechoslováků byla standardní a odpovídala úrovni Rudé armády. Tanková brigáda měla na začátku Ostravské operace 52 středních tanků typu T-34/85, 12 tanků T-34/76, jeden lehký tank T-70 a dvě samohybná děla SU-85. Dále pak množství nákladních, speciálních a cisternových vozidel a několik traktorů k přesunu nepohyblivých a vyprošťování zapadlých tanků. Českoslovenští letci byli vyzbrojeni stíhacími letouny Lavočkin La-5 a La-7, bitevníky Il-2 Šturmovik a střemhlavými bombardéry Pe-2.

Unikátní však bylo odhodlání Čechoslováků, koneckonců jejich podstatnou část tvořili volyňští Češi, kteří nikdy neviděli Československo, a přesto opustili své rodiny a majetky, aby dobrovolně pozvedli zbraň a neváhali osvobozovat svou vlast od německých okupantů.

Českoslovenští vojáci stáli proti dobře opevněnému, skvěle vycvičenému a dokonale zamaskovanému nepříteli, který měl k dispozici i speciální jednotky a pro kterého byla oblast klíčová a za žádnou cenu ji nehodlal vydat. Ovšem ani toto udatné Čechoslováky neodradilo.

​​

​

​O schopnostech, bojovém umu a vervě československých tankistů svědčilo i to, že kdykoliv se tankisté se svými jezdícími pevnostmi přesouvali, sovětští vojáci si mezi sebou říkali: „Pravděpodobně bude někde průlom, když jdou Čechoslováci." Českoslovenští vojáci byli totiž nasazováni na skutečně důležitá místa a jejich spojenci si za tuto skutečnost vážili.

K úspěchu operace přispěli i českoslovenští letci, kteří útočili na bojovou techniku, pevnůstky (postavené v době první republiky, nyní okupovány Němci), palebná postavení, velitelská stanoviště, dopravní prostředky a shromaždiště tanků nepřítele, podporovali a chránili pozemní vojska, útočili na komunikace a prováděli letecký průzkum.

Boje byly po celou dobu úporné a kruté. Mimo svědectví přeživších tankistů o tom svědčí i fakt, že z celkových šedesáti pěti tanků na konci operace zůstaly pouze tři.

Text: Martin Špinar, foto:  archiv VÚA-VHA​ Praha​