​5.4.2016 • V důsledku zneužití civilních dopravních letadel při teroristických útocích v New Yorku v září roku 2001 byly výrazně posíleny ochranné prvky a postupy pro zvýšení bezpečnosti letů. Jejich součástí je také přítomnost ozbrojených doprovodců na palubách letounů. A právě pro ně je určeno nové speciální střelivo, které vzniklo na základě několikaletého vývoje prováděného skupinou odborníků na Univerzitě obrany.

I když je prostředí, v němž airmarshalové působí, dosti specifické, v zásobnících svých pistolí mají stejné střelivo, jako příslušníci jiných speciálních policejních jednotek. Potřeba vytvořit pro zákroky na palubách letadel náboj takzvaně „šitý na míru" vedla v roce 2010 docenta Jana Komendu z Katedry zbraní a munice Fakulty vojenských technologií UO k návrhu projektu bezpečnostního výzkumu Ministerstva vnitra s označením Munipol. „Byla to výzva, kterou jsme přijali mimo jiné i proto, že se nabízela možnost zkusit ve vědě něco nového a navíc s reálným výstupem. Až později jsme si uvědomili, že výsledky dosažené v projektu posouvají naše poznání v oboru zbraně-střelivo zase o nějaký krok dál," vzpomíná na okolnosti předložení projektu jeden z jeho duchovních otců.

Vraťme se však na úplný začátek. Klíčovým předpokladem úspěšného vývoje byla spolupráce se samotnými příslušníky oddělení doprovodů letadel Policie ČR. S jejich pomocí a podle jejich taktických postupů při služebních zákrocích na palubě letadla byly definovány základní požadavky na vyvíjený náboj. Z řady pracovních jednání pak vyplynuly dva hlavní požadavky, které musí jejich nový náboj bezpodmínečně splnit. Protože policista musí, v případě použití služební zbraně, zneškodnit útočníka hned prvním výstřelem, musí mít střela maximální ranivý účinek. Současně však ve stísněném a zaplněném prostoru kabiny letadla nesmí dojít k ohrožení dalších nezúčastněných osob a rovněž poškození některých citlivých části letadla by bylo nežádoucí.

„Přesto, že tyto požadavky jsou do značné míry protichůdné, podařilo se nám najít technické řešení, které je splňuje," shrnuje výsledek vývoje druhý z autorů projektu podplukovník Luděk Jedlička ze stejné katedry UO, který mimo jiné prováděl vnitrobalistické výpočty a modelování drah letu střel. Řešitelé vycházeli z teoretických znalostí chování materiálu při zátěži a vývoj prováděli formou postupného přibližování k optimálnímu výsledku.

„Vyvinuli jsme velmi lehkou mosaznou střelu ráže 9 mm s vysokou počáteční rychlostí přesahující 500 m/s a velmi vysokou počáteční kinetickou energií, okolo 650 Joulů. Klíčem k řešení úkolu byla kombinace specifického materiálu a designu střely, která má na své přední straně otevřenou expanzivní dutinu, jež po zásahu způsobuje deformaci střely a v důsledku toho předává maximum kinetické energie zasaženému cíli," říká podplukovník Jedlička. Dominantní podíl na vývoji této homogenní expanzivní střely a nového náboje má externí spolupracovník Ing. Martin Rydlo, který zde zužitkoval jak své teoretické znalosti získané mj. při studiu na katedře zbraní a munice UO, tak i bohaté zkušenosti z průmyslové praxe.

Střelecké experimenty na etalonech nahrazujících hlavu a trup člověka

Aby bylo možné posoudit průběh a výsledek vývoje, bylo součástí projektu také vytvoření metodiky pro hodnocení nového typu munice. Protože střelba v reálné situaci by byla nejčastěji vedena na hrudník, případně hlavu útočníka, vytvořili řešitelé ke stanovení ranivého potenciálu střeliva při speciálních balistických experimentech funkční vzorek etalonového terče nahrazujícího lidskou hlavu. Ten je tvořen dvěma základními prvky – po stranách umístěnými kostními substitucemi Synbone (náhrada lebky), mezi něž je vložena substituce měkkých mozkových tkání v podobě balistické želatiny. Jako etalon, s nímž byla porovnávána vyvíjená munice, pak sloužil zejména široce rozšířený policejní náboj Action 5 se shodnou ráží 9 mm Luger, který je produktem firmy RUAG. Střelecké experimenty na etalonech nahrazujících hlavu a trup člověka potvrdily dosažení požadovaných vlastností nově vyvinutého náboje, který dostal označení 9 mm AM (Air Marshal).

Střela náboje AM tedy letí rychleji než jiné střely, má mnohem vyšší ranivý účinek a po proniknutí tělem útočníka od ní navíc nehrozí ani poškození letadla, ani zranění dalších osob. V případě terče nahrazujícího trup člověka měly střely AM ranivý efekt ve srovnání se střelou konkurenčního náboje Action 5 vyšší o 24 procent a v případě hlavy dokonce o 45 procent. Výletová rychlost po proniknutí hlavou činí u střely AM v průměru pouhých 10 m/s oproti 150 m/s v případě střely Action 5. Při střeleckých experimentech zaměřených na hodnocení ranivého potenciálu střeliva byly v široké míře používány vysokorychlostní kamery s rychlostí záznamu až 30 000 snímků za sekundu. 

Při naplňování cílů projektu byla velmi významnou hnací silou spolupráce s firmami Prototypa-ZM Brno, Sellier-Bellot Vlašim a Explosia Pardubice, bez nichž by konečný produkt vývoje – náboj 9 mm AM nevznikl. Pro účely zkoušek byly vyrobeny čtyři tisíce kusů náboje v jeho konečné variantě. Část z nich dostali k otestování i jejich potenciální uživatelé z Policie ČR.

„Policisté, s nimiž jsme na vývoji náboje průběžně spolupracovali, nám zprostředkovali kontakty s mezinárodní komunitou airmarshalů a umožnili prezentaci našich výsledků. Z účasti na mezinárodních konferencích tak víme o zájmu o testování nového náboje 9 mm AM zahraničními složkami airmarshalů z Holandska, Rakouska, Francie, Polska či Rumunska," popisuje podplukovník Jedlička ohlas na hlavní výsledek projektu. Zda budou čeští a případně i zahraniční airmarshalové v zásobnících svých pistolí nosit nové střelivo 9 mm AM, bude nyní záviset na rozhodnutí příslušných policejních složek.

Projekt byl realizován z finanční podpory Ministerstva vnitra ČR – Projekt bezpečnostního výzkumu VG20112015-037 „MUNIPOL“.​

Autor: Viktor Sliva, foto: autor a archiv UO​