​​12.11.2015 • „Profesionální armáda se mi líbí, a kdybych dnes byl ve vašem věku, uvažoval bych o kariéře vojáka," řekl studentům Univerzity obrany člen skupiny Yo Yo Band Richard Tesařík. Ve středu, tedy v Den válečných veteránů se v prostorách univerzitního klubu zúčastnil besedy o svém otci, generálmajoru Richardu Tesaříkovi, který byl za hrdinství v bitvě o Kyjev vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu a od jehož narození uplyne v prosinci právě jedno století.

Na úvod besedy představil studentům osobnost generálmajora Tesaříka vojenský historik profesor František Hanzlík, spoluautor knihy s názvem Voják se srdcem bohéma. Richard Tesařík v létě roku 1939 emigroval do Polska po svém konfliktu s německými vojáky, kteří obsadili zbytek okleštěné republiky. Na počátku roku 1942 se přihlásil do nově se rodící československé vojenské jednotky v Buzuluku. Již v bitvě u Sokolova prokázal své vynikající vojenské schopnosti a za hrdinství v bitvě o Kyjev byl vyznamenán spolu s Antonínem Sochorem a Josefem Buršíkem titulem Hrdina Sovětského svazu. V bitvě o Dukelský průsmyk byl jako velitel tankového praporu těžce zraněn. Po skončení války byl rozladěn skutečnými poměry v obnovené republice a po neshodách s armádním velením a za „nevhodné chování" během studia Akademie generálního štábu SSSR v Moskvě byl vyloučen z komunistické strany a propuštěn z armády. V březnu roku 1967 zemřel.

„Otec byl velmi přísný. Chtěl, abych vystudoval medicínu, což jsem odmítal, a proto jsme spolu často nemluvili," vzpomíná Richard Tesařík, který na vojně, již absolvoval v 60. letech, okusil otcovu vojenskou profesi. Jako sportovec sice zahájil dvouletou prezenční službu v pražské Dukle, pak byl ovšem převelen do Vyškova. V tamním výcvikovém pluku působil jako instruktor řidičů tanku. „Vojnu jsem ukončil jako vojín, na což jsem velice hrdý," říká s úsměvem hudebník, který prý každé nebezpečí povýšení odvrátil záměrným proviněním. Své řidičské umění si pak mohl připomenout na stejném místě v průběhu 90. let.

Studenti Univerzity obrany se na besedě živě zajímali o vojenské činy generála Richarda Tesaříka za bojů na východní frontě. Poté, co se budoucí generál Tesařík zotavil z těžkého zranění z Dukelského průsmyku, velel v dubnu 1945 čestné stráži Edvarda Beneše během jeho příjezdu do Košic. Odtud pak ihned spěchal za svými spolubojovníky do právě zahajované Ostravské operace. „Matka, která byla vojenskou zdravotnicí, ho od tohoto záměru chtěla odradit, a tak otci řekla, že čeká dítě. Což nebyla pravda, ale právě tehdy jsem vznikl," odkryl Richard Tesařík část rodinné historie.  

​Autor: Viktor Sliva