28.8.2015 • Představitelé
a členové Českého svazu bojovníků za svobodu
a dalších občanských sdružení a zástupci
Univerzity obrany a městské části Brno-sever položili ve čtvrtek odpoledne
kytice k pomníku Slovenského národního povstání na stejnojmenném náměstí
v brněnských Černých Polích. Stalo se tak v souvislosti se 71.
výročím zahájení ozbrojeného vystoupení protifašistických sil na území
Slovenska v závěru druhé světové války.
Pietnímu aktu v Černých Polích předcházelo
vzpomínkové setkání, které se uskutečnilo v prostorách hostitelské
Univerzity obrany v Klubu UO na Šumavské ulici. Zástupce Univerzity obrany,
prorektor pro vnitřní řízení plukovník Miloslav Bauer v úvodu vzpomenul na
osobní setkání s generálem Františkem Fajtlem, československým stíhacím
pilotem, který proti nacistickému Německu bojoval za druhé světové války
v řadách Royal Air Force a od roku 1944 v leteckých jednotkách v SSSR. Dne
17. září 1944 pod jeho vedením přistál první československý samostatný stíhací
letecký pluk na letišti Tri duby nebo také Zolná u Sliače, aby podpořil
nedlouho předtím vyhlášené Slovenské národní povstání. Největším úspěchem pluku
bylo zničení a poškození dvou desítek německých letounů na letišti
v Piešťanech.
Tajemnice MěV ČSBS Brno Marie Kudličková v hlavní
části setkání připomněla příčiny, průběh a výsledky Slovenského národního
povstání. To bylo důsledkem změn, k nimž v roce 1943 došlo ve
Slovenském štátě ve prospěch hnutí protifašistického odporu. Vládnoucí
klerofašistický luďácký režim se dostával s postupující frontou do stále
hlubší krize a vnitřní izolace. Nejotevřeněji se situace projevila ve slovenské
armádě, která byla jednou z hlavních mocenských opor luďáckého režimu.
Koncem roku 1943 došlo k propojení jednotlivých proudů ve slovenském
odboji a vytvoření ilegální Slovenské národní rady, jejíž členové přijali
koncem roku 1943 tzv. „Vánoční dohodu“, ve které se vyslovili pro zahájení
příprav celonárodního povstání na Slovensku s cílem znovuobnovení společného
státu Čechů a Slováků na svobodných a demokratických základech.
Na jaře 1944 se vytvořilo na Slovensku tzv. „Vojenské
ústředí“ v čele s podplukovníkem Jánem Golianem, které soustřeďovalo
odbojáře z řad vojáků slovenské armády. Dne 23. března 1944 byl
podplukovník Ján Golian povýšen prezidentem ČSR dr. Edvardem Benešem na
plukovníka a jmenován vedoucím příprav na slovenské povstání.
V létě 1944 se na Slovensku zaktivizovalo
partyzánské hnutí, kde důležitou roli hrály výsadky ze SSSR, jejichž členy byli
sovětští i českoslovenští vojáci. Vystupňování bojové činnosti partyzánů vedlo
k ohrožení týlových komunikací německé armády. Slovenská klerofašistická
vláda spolu s prezidentem Msgr. Jozefem Tisem proto souhlasila
s vysláním německých jednotek na Slovensko k obnovení pořádku, což se
rovnalo faktické vojenské okupaci německými vojsky. Německá armáda následně
začala 29. srpna 1944 obsazovat slovenské území.
V této situaci došlo k nezbytnému vyhlášení
ještě nedostatečně připraveného povstání. Německé armádě se podařilo odzbrojit
dvě východoslovenské divize a tím zhatit hlavní cíl povstalců – otevření
karpatských průsmyků pro postupující Rudou armádu. Centrem povstání se stala
Banská Bystrica, sídlo Slovenské národní rady, která zde vyhlásila 1. září 1944
obnovení Československé republiky jako společného státu Čechů a Slováků a
převzala moc na osvobozeném území. Velení nad 1. československou armádou na
Slovensku převzal divizní generál Rudolf Viest, který jako člen československé
exilové vlády přiletěl z Londýna.
 |
 |
Povstalcům se však nedostalo podpory zvenčí a bez ní
nemohlo povstání německému útoku dlouho odolat. Po dvouměsíčních bojích byla 1.
čs. armáda poražena a její zbytky ustoupily do hor, kde přešly
k partyzánskému způsobu boje. V brutálních represích, které po
povstání následovaly, bylo vypáleno na 60 slovenských vesnic a osad, na
15 000 lidí bylo odvlečeno do koncentračních táborů, kde mnozí zahynuli.
Slovenské národní povstání, přestože nedosáhlo svých
původně vytčených cílů, ukázalo spolu s hrdinným bojem zahraničních
československých vojáků na západní i východní frontě a partyzánským
odbojem v českých zemích, který vyvrcholil pražským povstáním
v květnu 1945, že Češi a Slováci odmítají nacistickou okupaci a chtějí
znovu žít ve společném státě – svobodné Československé republice.
Jak zaznělo v dalším průběhu vzpomínkového
setkání v prostorách Klubu Univerzity obrany, Slovenského národního
povstání se zúčastnilo asi sto obyvatel Brna, trojnásobný počet občanů jižní
Moravy a z celého protektorátu se do bojových akcí v rámci SNP zapojily
dva až tři tisíce lidí.
Autor: Viktor Sliva
