1.7.2015 • Bývalý mistr světa Brian
Spreckley nebo reprezentantka Francie na MS a ME Céline Montorio patřili mezi
soupeře nadrotmistra Bc. Jana Hrušky na mezinárodní
soutěži v bezmotorovém létání National Air 2015, jejímž hostitelem bylo ve
dnech 8. až 19. června plachtařské centrum Armé de L´Air dislokované na letišti
Romorantin zhruba 250 km jihozápadně od Paříže. Student Fakulty vojenských technologií
Jan Hruška skončil v klubové třídě těsně pod stupni vítězů a v celkovém
hodnocení obsadil 8. příčku.
Na letecké soutěži, která byla přeborem armád NATO, reprezentovali
českou armádu spolu
s nadrotmistrem Janem Hruškou a jeho pomocníkem nadrotmistrem Bc. Petrem
Hromkem i nadporučík Ing. Radim Vadász z 24. základny dopravního
letectva Kbely a nadporučík Ing. Jan Ratz z 21. základny taktického
letectva Čáslav. Zatímco nadrotmistr Hruška létal na stroji ASW-15B
v klubové třídě, do níž patří větroně bez vodní přítěže a do stanovené
maximální vzletové hmotnosti, jeho kolegové soutěžili na kluzácích Mosquito ve
třídě 15-21m, kde je možné používat vodní přítěž a stavitelnou klapku křídla.
Oba tyto prostředky silně zvyšují výkony větroňů.
„Letiště Romorantin má
dvě travnaté dráhy, sídlí zde vojenské plachtařské centrum, logistická základna
francouzského letectva a také civilní aeroklub. Okolní krajina je velmi podobná
té české, převládají obilná pole a jedinou raritou je les o rozměrech 40x80 km
obepínající Romorantin z východní strany, který nám dělal starosti zvláště
v poslední části letů při finálním dokluzu. Letět nad takovým typem
porostu bez motoru a možnosti popoletět někam dál není úplně komfortní pocit,“
hodnotí Jan Hruška prostředí, v němž se soutěž uskutečnila.
Průběh závodu výrazně ovlivnilo počasí, Jan Hruška k první soutěžní
disciplíně nastoupil až po několika dnech odkladů. Skončil v ní pátý
s malým odstupem za vítězem. „Dalším letem byla trať o délce 506 km. Tak
dlouhý přelet jsem za dobu, co létám, ještě nikdy neuletěl. Držel jsem se tedy
zpočátku Briana Spreckleyho, který mě však zkušeně ‚odhodil‘ v jednom ze
stoupavých proudů,“ ohlíží se nadrotmistr Hruška za průběhem závodu. Stanovenou
trať o délce více než půl tisíce kilometrů však úspěšně dokončil a vytvořil tak
osobní rekord. V následující disciplíně však musel provést jediné polní
přistání během závodu, což znamenalo pád ze 3. na 11. místo.
Na konečnou osmou příčku s odstupem pouhých pěti bodů za závodníkem
před sebou se dostal během poslední disciplíny. „Těch pět bodů bylo zapříčiněno
mou snahou rozloučit se s Romorantinem klasickou leteckou cestou – nízkým
průletem nad dráhou. Nebýt toho, nemusel bych si šetřit výšku na finálním
dokluzu, letěl bych o něco rychleji a dostal například o 30 bodů více. Až při
vyhlášení vítězů jsem navíc zjistil, že 7. místo celkem byla zároveň bronzová
příčka mezi vojáky ve třídě klub. Nízký průlet mě tedy stál pohár a místo ‚na
bedně‘... Ale stál za to!“ uzavírá Jan Hruška.
Autor: Jan Hruška, Viktor Sliva, foto: Petr Hromek
