29.6.2015 • Datum 2. července býval v Masarykově
republice po právu velkým vojenským svátkem, který zcela odpovídal Masarykovu
tvrzení, že bez legionářů by nebylo oné republiky, která tehdy patřila mezi
několik málo evropských demokratických států. Dnes je 2. červenec památným dnem
resortu Ministerstva obrany ČR a vítězství československých legií v bitvě
u Zborova před 98 lety si připomínají i příslušníci Armády České
republiky.
Vojenský historik může bitvu u Zborova 2. července 1917 postihnout
prostřednictvím zjistitelných faktů a může suše konstatovat, že toho dne sedm
praporů Československé brigády prolomilo rakouskou silně opevněnou frontovou
linii do hloubky až 5,5 kilometru a nakonec odrazilo i několik protiútoků
rakouských a německých jednotek. Podle hlášení vrchního velitele ruských vojsk
zajala Československá brigáda 62 důstojníků, 3150 vojáků, ukořistila 15 děl a
mnoho kulometů, z nichž většina byla obrácena proti nepříteli.
Byla to sice malá epizoda velké krvavé války, ale také osudová křižovatka
pro další směřování národa potomků husitů, který tehdy rázem získal zpět své
„hejtmany“. Mladí poručíci Čeček, Kopal, Kutlvašr, Husák, Šidlík, Beránek,
Syrový, Skála, Voženílek, Gajda, Petřík, Beneš, Vobrátílek, Němec, Číla,
Karger, Luža, Haering a Šípek však ještě netušili, že již záhy vytvoří početný
mladý sbor československých generálů, který se však v tomto století také stane
obětí mnoha hříček zlomyslných dějin v bláznivém pokeru mezi nacismem a
komunismem...
Vedle dočasných vítězů jsou zde rovněž padlí: Arazim, Boháček, Bureš, Cídl,
Dvořák, Fajgl, Helmich, Koutný... Jejich jména se četla kdysi 2. července před
nastoupenými pluky s legionářskou minulostí. U Zborova padlo a na zranění
zemřelo celkem 185 československých dobrovolníků. Zraněno bylo dalších asi 800
legionářů z 3500 mužů, kteří se boje na haličských pláních u tohoto
ukrajinského městečka zúčastnili. V historickém rozboru bychom mohli pokračovat
třeba konstatováním, že tato bitva umožnila povolení neomezeného náboru do
armády dosud neexistujícího státu a že získala Masarykovi a jeho
spolupracovníkům první velké mezinárodní renomé pro jejich další politickou
akci. Není tedy jistě žádnou náhodou, že výroční den zborovské bitvy byl
nedávno zařazen na seznam památných dnů resortu obrany.
O Zborovu můžeme však také říci, že k jeho oslavě vznikly po válce
sentimentální písně, básně, obrazy, sochy, četné knihy a také jeden nepříliš
povedený patetický film. Potom se o něm pro změnu na přání našich komunistů
desítky let mlčelo. Nabízí se tedy otázka, co nám může, pokud nejsme zapálení
milovníci vojenské historie, říci po 98 letech Zborov ještě dnes?
Nechci se však již historikům dále míchat do jejich práce a místo toho bych rád
připomněl pouze jednu skutečnost z mnoha, kterou můžeme na hrdinech od Zborova
oceňovat. Začnu tím, že připomenu zásadní fakt, že šlo o dobrovolníky a o těch
tvrdil svého času Winston Churchill, že „dobrovolník je dvakrát občanem“.
Tím se dostávám k termínu „občanská společnost“, o jehož přesný výklad a
pojetí se od listopadu 1989 rádi a často přeme. Pro mnohé z nás je fungující
občanská společnost pozitivním ideálem, ale někdo si ji vykládá poněkud
svérázně jako vládu malých občanských sdružení, která budou štědře zásobena
dotacemi a granty na svou činnost a běda pokud nebudou plně respektovány jejich
často úzce menšinové názory a cíle!
Pro mne je však symbolem občanské společnosti naopak obětavý a odvážný
aktivní občan, který je ochoten pro své ideály leccos obětovat. Zapomínáme
totiž, že právě legionáři byli typickými představiteli tehdejší české občanské
společnosti, kterou tvrdě zasáhla v roce 1914 světová válka. Drtivá většina z
nich působila do té doby v sokolském hnutí, vzdělávacích spolcích, divadelních
ochotnických souborech, dobrovolných hasičských sborech a v řadě dalších
organizací a spolků, které si svou činnost musely hradit samy. Z těchto lidí se
potom zákonitě rekrutovali aktivní občané a vlastenci, kteří neváhali v případě
zkoušky nejtěžší obětovat mnohem více než peníze a osobní pohodlí. A to je
jeden z velkých důvodů, proč stále stojí za to vzpomínat na legionáře i jejich
bitvu u Zborova…
Autor: Alexandr Vondra, bývalý ministr obrany, foto: VÚA-VHA
