9.5.2019 • Za jedno
z největších bojových vystoupení českých legionářů v prvním roce I.
světové války je možné označit bitvu u francouzského Arrasu. Ne náhodou byla
právě tato událost rozkazem ministra obrany vybrána jako památný den resortu
Ministerstva obrany, který si připomínají i příslušníci Univerzity obrany.
Vypuknutí první světové války přivítali čeští krajané ve
Francii, na rozdíl od svých soukmenovců doma, jako příležitost demonstrovat
požadavek vzniku samostatného českého, respektive československého státu. České
organizace toto přání manifestovali náborem dobrovolníků do předpokládaných
českých jednotek. O tom, že jejich nadšení pro věc „předběhlo dobu“,
svědčí skutečnost, že jediný způsob, jak se zapojit do ozbrojeného boje, skýtal
vstup do nechvalně známé francouzské Cizinecké legie. V této době totiž
žádná velmoc, nejen Francie, ale ani žádný z českých politiků otevřeně
nepožadoval rozbití habsburské monarchie. Co víc. Drtivá většina českých
krajanů měla stále rakousko-uherské občanství, což z nich automaticky
dělalo nepřátele Francie.
Z asi 300 dobrovolníků, kteří se přihlásili do legie,
byla dne 31. srpna 1914 většina z nich zařazena do první ze čtyř rot
praporu „C“ cizineckého pluku. Základ roty tvořili prakticky výhradně sokolové
a sokolský pozdrav „Nazdar!“, kterým se zdravili, dal celé rotě jméno. Jedinou
výsadu, která Francie dobrovolníkům povolila, byla skutečnost, že se nemuseli
zavázat k pětileté službě. V legii měli sloužit „po dobu trvání
války“.
Po absolvování výcviku a po složení slavnostní přísahy dne
12. října 1914 v akvitánském městě Bayonne, kdy rota obdržela čestný
praporec s vyšitým českým lvem, byli legionáři zasazeni na relativně
klidný úsek v oblasti Champagne v blízkosti Remeše. Na frontě byla
jednotka včleněna do Marocké divize, jejíž součástí byly dva mj. pluky
Marokánců a pluk Zuavů. V souvislosti s přípravou ofenzívy byla na
jaře 1915 divize přesunuta na exponovaný úsek fronty k městu Arras do
oblasti Artois. Dne 9. května v deset hodin dopoledne skončila několikadenní
dělostřelecká příprava a jednotky dostaly povel k útoku. Cizinečtí
legionáři se však nepřizpůsobili zákopovému boji. Jejich taktika vycházela
z osvědčených metod boje tak, jak byl užíván v expedičních výpravách.
Navíc legionáři neměli k dispozici ani ocelové přílby a jejich uniformy si
zachovávaly koloniální pestrost.
Česká rota Nazdar se toho dne dopoledne navzdory
nepřátelskému dělostřeleckému ostřelování a prudké kulometné palbě opakovaně
vrhala do útoku proti německým zákopům a svým příkladem strhávala i ostatní
příslušníky praporu „C“ Marocké divize. Během útoku rota Nazdar sice postoupila
o několik kilometrů do hloubky nepřátelského území na strategicky
významnou kótu 140, musela však po jejím dobytí ustoupit německému tlaku.
Výsledkem tak byly obrovské ztráty, v jejichž důsledku přestala rota Nazdar
fakticky existovat. Vždyť 42 mužů padlo, mezi nimi i všichni důstojníci, a
dalších asi 100 bylo zraněno a vyřazeno z boje. Rota přišla i o svůj
praporec. Po přesunutí do týlu byla proto česká jednotka rozpuštěna a její
přeživší příslušníci přeřazeni k jiným oddílům.
Symbolickou tečkou za prvním významným bojovým nasazením
české jednotky na polích první světové války udělala sama Francie. Dne
3. června 1915 přijalo francouzské Národní shromáždění tzv. Bérengérův
zákon, který zakazoval přijímat do Cizinecké legie dobrovolníky, kteří
pocházeli ze zemí, s nimiž byla Francie ve válečném stavu. Přestože
důstojníci Cizinecké legie tento zákon obcházeli, vyvolané roztrpčení
v řadách českých dobrovolníků nemohlo být utlumeno. O to víc je nutno
vyzvednout jejich vskutku nejistou oběť. Trvalo totiž ještě další měsíc, než se
dne 6. července 1915 postavil T. G. Masaryk do čela zahraničního
odboje a programově začal usilovat o založení československého státu a
jeho armády.
Autor: Aleš Binar, foto:
Vojenský ústřední archiv Praha
