28.4.2015 • Trojice studentů
Univerzity obrany rotný Bc. Michal Matějů, četař Jan Šedivka a rotmistr Bc.
Jiří Burda absolvovala v první polovině dubna výcvik v rovníkovém
pralese ve Francouzské Guyaně na základně 3. regimentu cizinecké legie. Všichni
tři studenti uplatnili bohaté zkušenosti z instruktorského
působení v rámci zájmové studentské skupiny Commandos, výcvikem úspěšně prošli, a jejich uniformy
tak nově zdobí prestižní odznaky absolventů kurzu s vyobrazením
jaguára.
Po celodenní cestě z Francie s mezipřistáním
v Senegalu dorazili brněnští studenti do střediska CEFE a po noční
aklimatizaci pro ně ihned začal výcvikový program. Nejdříve museli vstřebat
velké množství informací nezbytných pro pobyt v neznámém prostředí. „Na základně tam mají malou
zoologickou zahradu a v ní zvířata, která je možné potkat v deštném
pralese,“ vzpomíná rotný Michal Matějů a připojuje zmínku o tom, které tvory
skutečně potkal: „Pavouky velké jak ruka, hady a pak početné opice, pohybující
se v korunách stromů.“ Pobyt v džungli však brněnským studentům
nejvíce znepříjemnil jiný živočich: „Byl to malý brouk, který vydával zvuk jako
při zkoušce sirén u nás ve středu, nebylo kvůli němu slyšet ani na krok,“
popisuje tamní zvukovou kulisu rotný Matějů.
Po vstupním otestování odjeli účastníci kurzu rozdělení do
čtyř čet o dvaceti členech ze základny CEFE na lodích do tábora v pralese.
„Tam začal každodenní koloběh cvičení, běhání a dalších fyzicky namáhavých
aktivit s cílem navodit pocit vyčerpání z pohybu v džungli,“
shrnuje náplň pobytu v táboře četař Jan Šedivka. Každý den byla na pořadu
také jedna z tamních překážkových drah. „Je strašně namáhavý už jen
samotný pohyb v bahně, natož pak se zátěží. Navíc strašně trpí holeně,
protože v bahně nejsou vidět kořeny, kterými je to tam úplně protkáno,“
vzpomíná četař Šedivka na strádání na překážkové dráze.
Vědomosti a dovednosti získané během výcviku prověřila
čtyřdenní zkouška přežití. Studenti odevzdali tkaničky od bot, opasky, trička a
hodinky, s sebou si mohli vzít jen buzolu, píšťalku, mačetu, pomůcky na
rozdělání ohně a nádobu na vodu. Nastoupili do člunů a ulehli obličejem ke dnu,
aby se nemohli orientovat. Ve člunech odpluli po řece a vstoupili do nitra
džungle. Ze všeho nejdřív si ještě před setměním museli vybudovat tábor
s lůžky nad zemí a chráněným ohništěm. Pak následoval dlouhý seznam
dalších úkolů, například zřídit přístupovou cestu od řeky a vyznačit ji,
postavit dva vory a obstarat si pomůcky. „Jako třeba vyrobit batoh. Použili
jsme k tomu list palmy patawa, který jsme do potřebného tvaru svázali liánou
ze stromu mukuna,“ popisuje jeden z úkolů rotný Matějů. Přitom se hodily
vědomosti nabyté během teoretické přípravy, například jak lze použít dřevo
jednotlivých stromů na různé účely. „A samozřejmě jsme si vlastními silami
museli obstarat stravu,“ říká Jan Šedivka a kolega Matějů ho doplňuje: „Já
jsem měl za ty čtyři dny tři rybí kosti s kousky masa. A večer jsme si
vařili polévku z malých krabů, kteří tam lezli po zemi.“
Činnost jednotlivých čet byla hodnocena, a to včetně
závěrečného přezkoušení během posledního dne kurzu. Četa, jejímž členem byl
četař Šedivka, získala za splněné úkoly nejvíce, tedy čtyři jaguáry, čety
zbývajících dvou brněnských studentů po třech. Všichni tři čeští účastníci
výcviku tak mohli být na závěr dekorováni prestižním odznakem, na němž své
ostré zuby cení jaguár. „Byl to jeden z nejzajímavějších, nejtěžších a
nejpřínosnějších kurzů, jakých jsem se kdy zúčastnil. Dal mi mnohem víc, než
jsem očekával,“ hodnotí svůj čtrnáctidenní pobyt v táboře cizinecké legie
četař Jan Šedivka a se svým kolegou rotným Matějů se shodují: „Jsme moc rádi,
že jsme na kurz mohli jet, je to prezentování české mentality – dokazujeme, že
se Češi neztratí a že fungují v cizím prostředí.“
Autor: Viktor Sliva, foto: archív CEFE
