10.3.2015 • Jeden z posledních záchvěvů letošní
zimy zastihl studenty prvního ročníku Fakulty vojenského leadershipu Univerzity
obrany rozptýlené po četách v terénu Vojenského výcvikového prostoru Březina u
Vyškova. Na počátku března zde absolvovali komplexní polní cvičení, které
prověřilo jejich vojenské dovednosti, jež získali během předchozích dnů v rámci
praktického výcviku v poli.
Některé ze
studentů ráno probudily sněhové vločky, které se jim snášely na tváře, opatřené
maskovacími barvami. Ke krátkému spánku mohli ulehnout až poté, co absolvovali
více než dvacetikilometrový noční pochod s výstrojí, během něhož plnili
půltucet stanovených úkolů.
Dvě čety
našly zázemí v prostoru, který je nazýván U tří jedlí. Zde je zřízeno cvičiště
pro vojáky odcházející do misí, které evokuje prostředí afghánské vesnice. „Po
celou dobu pobytu probíhalo organizované střežení, v němž se studenti postupně
střídali. Byly tady vybudovány okopy a procvičovali jsme reakci na povel bojový
poplach,“ popisuje dění během předchozích hodin vrchní praporčík Univerzity
obrany štábní praporčík Libor Pliešovský, který cvičení absolvoval se
studenty.
Nyní se zde
obě čety formují k přesunu na shromaždiště, kde bude cvičení ukončeno. Studenti
s únavou ve tvářích kontrolují své zbraně, výstroj a řadí se do pochodového
tvaru. Čeká je posledních několik set metrů z celkové vzdálenosti více než dvou
desítek kilometrů, jež cvičení zahrnovalo a současně odhalilo jeden z problémů
mladé generace – nepříliš dobrou fyzickou kondici. „Po desátém kilometru u nich
nastal takový zlom, začali mít problémy, aby unesli výstroj, aby dávali pozor a
obecně zvládli tu taktickou situaci,“ hodnotí průběh cvičení štábní praporčík
Pliešovský. Z únavy pak pramení chyby. „Studenti neumějí využít ochranné
vlastnosti okolního terénu, aby se kryli, například v příkopu nebo za hromadou
materiálu, zůstávali někdy strnule stát na silnici a mysleli si, že je tam
bůhví co ochrání,“ doplňuje štábní praporčík.
„Záleží na
tom, proti komu hrajete,“ odpovídá svobodnice Iveta Tanenbergerová, v civilu
fotbalistka brněnské Zbrojovky na dotaz, zda i pro ni byl druhý „poločas“
komplexního cvičení výrazně horší. Z
plněných úkolů za nejobtížnější označuje protichemickou ochranu: „I když to
máme natrénované, při té únavě nám sundání batohů a nasazování masek a
pláštěnek trvalo přece jen déle.“ Její slova potvrzuje i svobodník Jan Simon:
„Nejtěžší byl konec, z potřeby spánku vyplývaly špatné reakce, byly příliš
dlouhé.“
Pět čet
studentů Fakulty vojenského leadershipu se těsně před devátou hodinou setkává
na určeném shromaždišti a krátce nato odjíždí do areálu vyškovského Velitelství
výcviku – Vojenské akademie (VeV-VA). Mezitím se v jedné ze zdejších
poslucháren setkává rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Bohuslav
Přikryl s instruktory a pracovníky Katedry taktiky UO, pod jejíž garancí výcvik
v poli probíhal. Podle vedoucího katedry plukovníka Jaroslava Kozůbka první
poznatky a dílčí vyhodnocení právě ukončeného bloku praktické přípravy svědčí o
tom, že nový systém přípravy je kvalitnější, než systém předchozí. Generál
Přikryl se poté obrací na instruktory, z nichž mnozí působí u bojových útvarů,
aby vznesli své připomínky k průběhu výcviku: „Každý podnět je cenný pro to,
aby nejen nastávající letní běh přípravy v poli, ale v budoucnu celý výcvik
důstojnického sboru odpovídal požadavkům ozbrojených sil ČR.“ Jako podstatný je
především přijat názor, že současné půldenní zaměstnání by bylo vhodné rozšířit
na celodenní a účelné by rovněž mělo být vydání zbraní studentům na celou dobu
taktické části výcviku, aby za ně nesli zodpovědnost a věnovali větší péči
jejich údržbě.
Ve stejné
době, ale na jiném místě areálu VeV-VA pokračuje praktický výcvik studentů
druhé brněnské součásti školy – Fakulty vojenských technologií. Na ně čeká
prezentace dělostřelecké techniky, konkrétně samohybné houfnice Dana a
obrněného transportéru Pandur II 8x8. Studenti se dělí na družstva a ta se
samostatně seznamují s motorovou částí vozidel a poté s jejich výzbrojí. Za
chvíli se začíná otáčet věž Rafael – neklamné znamení, že instruktor prezentuje
jednotlivé systémy, jimiž je tato bojová nástavba vybavena. Do útrob obrněného
transportéru vstupuje také svobodník Adam Vacek, jehož na Univerzitu obrany
přivedl zájem o profesi pilota. „Teď, když se na to dívám s odstupem, tak se mi
zajímavé zdají být jak zbraně a munice, tak bojová vozidla,“ hodnotí posun ve
svém zájmu student prvního ročníku. Od definitivního rozhodnutí o profesní
specializaci jej však dělí ještě dva roky studia.
Autobusy a nákladní
vozy přivážejí do areálu VeV-VA studenty FVL, kteří právě ukončili komplexní
polní cvičení. Mezi nimi i svobodníka Jana Leštínského, který, na rozdíl od
předchozího pobytu v terénu, upoutává mezi svými kolegy pozornost díky
maskování, kterým opatřil svou přílbu. Na dotaz, jak bude vypadat úplný závěr
výcviku po noci strávené v poli, odpovídá: „Teď nás čeká čištění zbraní a
údržba materiálu. A teprve pak odpočinek.“
Autor: Viktor Sliva, foto: por. Pavel Kinc a autor
