4.3.2015 • První vystoupení československých
vojáků na východní frontě v boji proti nacistickému Německu a jeho
spojencům v roce 1943 je známé jako bitva u Sokolova. Když se podíváme
blíže na toto první bojové vystoupení, objevíme nemálo hrdinství, sebeobětování
a snahy dokázat, že Čechoslováci ve druhé světové válce nesložili zbraně a byli
připraveni bojovat.
První československý samostatný
polní prapor, který se od roku 1942 připravoval v Buzuluku na bojové
nasazení, byl dne 30. ledna 1943 slavnostně vypraven na frontu. Jednotka,
v čele s plukovníkem Ludvíkem Svobodou, se měla připojit
k ofenzívě Rudé armády, která od listopadu předchozího roku rychle
postupovala, přičemž obsadila území rozlohou srovnatelné s dnešním
Španělskem. Nicméně v důsledku nevídaného tempa postupu nezajistila
dostatečnou obranu zadních linií. Polní maršál Erich von Manstein, kterému bylo
svěřeno velení Skupiny armád Jih, tuto situaci předvídal, nechal nepřítele
postoupit dále do srdce Ukrajiny, a poté, v únoru 1943, zahájil mohutný
útok, který směřoval z prostoru Dněpropetrovsk na sever na města Charkov a
Bělgorod. Mířil tedy do boku a týlu sovětských armád. Sovětské velení bylo tímto
obratem zaskočeno a Rudá armáda, nepřipravena na vývoj situace, začala překotně
ustupovat.
Změna
strategické situace na frontě znamenala, že československý prapor dostal nový
úkol. Tím bylo zajištění obrany podél řeky Mža, která protékala zhruba
západovýchodním směrem jižně od Charkova. Rozkaz zněl nepustit nepřítele přes
řeku. Dne 3. března jednotka zaujala pozice v úseku mezi obcemi
Mirgorod a Arťuchovka na severním břehu řeky o šířce asi 10 km.
V té době ještě probíhaly boje o obec Taranovku, která se nacházela
asi 15 km jižně od postavení jednotky; před praporem se tak nacházelo
fakticky území nikoho.
Za této situace
rozhodl plukovník Svoboda o vyslání první roty pod vedením nadporučíka
Otakara Jaroše do Sokolova, obce na jižním břehu Mži, které skýtalo výhodné
podmínky pro vybudování předsunuté obrany. Další dvě roty v čele
s nadporučíkem Janem Kudličem a nadporučíkem Vladimírem Jankem byly
dislokovány v prostoru obcí Mirgorod a Arťuchovka.
Splnění rozkazu nepustit nepřítele
za řeku bylo vykoupeno krvavou daní. Z necelé tisícovky mužů (a žen)
ztratil československý prapor během bojů ve dnech 8. až 13. března, kdy
bránil svěřený úsek, na 220 svých příslušníků, z nichž asi polovina
padla. V Sokolovu také prapor ztratil takřka všechny protitankové pušky,
21 kulometů a 5 minometů. Přestože dnes je již velmi obtížné, ne-li
nemožné, se ztotožnit s dobovou interpretací bitvy jako „krví zpečetěného“
bratrství mezi Sovětským svazem a Československem, přes určitá pochybení velení
představuje obětavost a houževnatost, s jakou prapor usiloval
o splnění zadaného rozkazu kvality, jež jsou důstojnou součástí vojenské
tradice Armády České republiky.
Autor: Aleš Binar, foto: archiv VÚA-VHA Praha
