14.1.2015 • Když
po příchodu Reinharda Heydricha sílila perzekuce okupační moci, generál Vojtěch
Boris Luža jako čelný představitel prvorepublikové armády odmítl nabídku
emigrace a vstoupil do ilegality. Toto rozhodnutí dokládá Lužův úzký vztah
k zemi, za jejíž vznik dlouhá léta bojoval v řadách legionářů. Životní
osudy československého generála, sokola, legionáře první světové války, čelného
představitele československého protinacistického odboje a vlastence přibližuje
putovní výstava, instalovaná v prostorách Univerzity obrany.
Uherskobrodský rodák Vojtěch Luža v předvečer
první světové války stihl na České vysoké technické škole v Brně složit
pouze první státní zkoušku. Úspěšné završení studia mu překazily osudné
výstřely v Sarajevu. Jako dobrovolník nastoupil do rakousko-uherského
vojska a byl odvelen na frontu do Haliče. Tam padl do ruského zajetí a začala
jeho legionářská anabáze, v jejímž průběhu mimo jiné pod vlivem
pravoslavné církve přijal druhé jméno Boris.
Po příjezdu do nového československého státu
vystudoval Válečnou školu v Praze a nastoupil do operačního oddělení
hlavního štábu. Do hodnosti brigádního generála byl jmenován v roce 1929,
o tři roky později se na Válečnou školu vrátil již jako její velitel. Na
konci 30. let vykonával funkci zemského vojenského velitele pro Moravu a
Slezsko, ve které byl až do zářijové mobilizace československé armády v roce
1938. V době mnichovské krize velel II. armádě (chránila severní Moravu), patřil
k zásadním odpůrcům kapitulace.
V roce 1941 v souvislosti s utužením
okupační moci po příchodu Reinharda Heydricha odešel do ilegality. Spolu s dalšími
bývalými důstojníky organizoval odbojovou činnost (Rada tří) a připravoval
celonárodní povstání. Po častých zatčeních a následných popravách odbojářů vydal
rozkaz, podle nějž se aktivní důstojníci nebo vojáci neměli dát gestapem
zatknout, aniž by projevili náležitý odpor. Sám tento svůj rozkaz splnil, když
se při přepadení českými protektorátními četníky v Hřišti u Přibyslavi aktivně
bránil a byl zastřelen. Z 24 generálů ČSR, kteří zahynuli za války, padl jako
jediný se zbraní v ruce.
Součástí výstavy připravené Nadací Bratří Lužů a
Univerzitou obrany je řada unikátních exponátů z generálovy pozůstalosti. Ve
vitrínách jsou umístěna udělená vyznamenání, mezi nimi čs. válečný kříž, dále
například výkaz Vojtěcha Luži z brněnských studií, pamětní medaile
francouzské vojenské školy či protektorátní falešná legitimace Ludmily Lužové.
Výstava ve vestibulu budovy UO, Kounicova 44 potrvá do 6. února.
Ke stažení: 
Plakát
Autor: Viktor Sliva
