20.10.2014 • Aktuální situací ve vojenské zdravotnické
službě, připraveností Centra biologické ochrany v Těchoníně, stavem
infekčních oddělení polních nemocnic AČR a vzděláváním zdravotnického personálu
se zabývali vojenští lékaři na 14. konferenci Odborné společnosti vojenských lékařů, farmaceutů a veterinárních lékařů
České lékařské společnosti ve středu 15. října 2014 v Hradci
Králové.
Konference
se uskutečnila na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany pod
záštitou ředitele Agentury vojenského zdravotnictví AČR brigádního generála
Božetěcha Jurenky a děkana fakulty plukovníka Jiřího Párala. Významnými hosty, kteří navštívili tuto
konferenci, byli zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – ředitel
Společného operačního centra MO generálmajor Jiří Baloun, zástupce ředitele Agentury
vojenského zdravotnictví – hlavní lékař plukovník
Jiří Zetocha a zástupce Slovenské republiky ředitel odboru zdravotnické podpory
Úřadu hlavního lékaře Ozbrojených sil plukovník Jozef Ragan.
Konferenci
úvodní přednáškou zahájil brigádní generál Jurenka, který provedl krátké
seznámení s aktuální situací vojenské zdravotnické služby AČR.
V první sekci věnované vševojskové zdravotnické službě byly předneseny
příspěvky o největší české vojenské tragédii v Afghánistánu, při které v důsledku
sebevražedného útoku došlo ke smrti čtyř českých vojáků a těžkému zranění
dalšího příslušníka české vojenské jednotky, který následně po převozu do České
republiky svým zraněním podlehl. Brigádní generál Jurenka, plukovník Sokol a podplukovník
Oberreiter komplexně seznámili publikum s celým procesem řešení této
situace.
Plukovník Michal
Mareček představil účastníkům konference své osobní zkušenosti s humanitárními
evakuacemi vážně nemocných či zraněných dětí uskutečněných v rámci
programu MEDEVAC na Ukrajině a vyzdvihl podíl vojenských záchranářů a
vojenských pilotů, kteří se podílejí na převozu raněných z této oblasti. Velice
diskutovanou otázkou konference byla připravenost Centra biologické ochrany
v Těchoníně a stav infekčních oddělení polních nemocnic AČR v případě
výskytu viru Ebola na území ČR.
Mezi
diskutované problematiky druhého bloku se dostaly také chemické zbraně
v Sýrii, vojenské zubní lékařství, vojenské veterinární lékařství a oblast
postgraduálního vzdělávání vojenských lékařů. Neopomenutelné byly
epidemiologické studie, novinky v zásobování AČR krevními deriváty či
poznatky z vývoje nových materiálů a chemických preparátů v radiační
ochraně, jež prezentovali také zástupci jednotlivých kateder fakulty. Témata,
která se z časových důvodů nevešla do harmonogramu přednášek, bylo možné
prostudovat v rámci plakátové sekce.
„Tato konference
se setkala se zájmem nejenom profesionálních vojenských lékařů, ale i studentů
Fakulty vojenského zdravotnictví, kteří díky účasti na ní získali nový náhled
na problematiku, kterou se budou v dalším profesním životě zabývat,“ zhodnotila
rotná Petra Polcarová, studentka pátého ročníku Vojenského všeobecného
lékařství.
Rozhovor se zástupcem ředitele AVZdr – hlavním lékařem plukovníkem
MUDr. Jiřím Zetochou, Ph.D.(JZ) a studentkou 5. ročníku Vojenského všeobecného
lékařství FVZ UO Petrou Polcarovou (PP):
14.
konference Odborné společnosti
vojenských lékařů, farmaceutů a veterinárních lékařů ČLS JEP se koná pod
záštitou ředitele AVZdr a děkana FVZ UO.
V čem vidíte její hlavní cíl a přínos?
JZ: Hlavním cílem této konference
je pravidelné setkání zástupců vojenské zdravotnické služby a projednání
aktuálních témat. Obrovským přínosem této vrcholné akce vojenské zdravotnické
služby je vzájemná výměna zkušeností a úzké propojení mezi Fakultou vojenského
zdravotnictví UO, Agenturou vojenského zdravotnictví a dalšími složkami
vojenského zdravotnické služby.
PP: Největším přínosem pro
studenty je zcela jistě seznámení se se současnou problematikou
v jednotlivých oborech vojenského zdravotnictví. Je to ideální
příležitost, jak poznat zástupce různých oborů a seznámit se s realitou jejich
každodenní práce. Není špatné vědět, do čeho jdeme.
Témata přednášek byla v tomto roce
velmi pestrá. Hned v počátku byla připomenuta letošní tragédie
v Afghánistánu, která smutně zasáhla celou českou společnost. Prezentované
informace o sebevražedném útoku byly určeny pro vojenskou lékařskou a
farmaceutickou odbornou společnost. Zamyslíte-li se nad tím, co se stalo, co se
Vám vybaví jako první?
JZ: Musím v prvé řadě připomenout
obrovský lidský dopad a širokou pietní spoluúčast celé společnosti na této
tragické události, která jistě nebude nikdy zapomenuta. Zároveň bych chtěl
vyzvednout významný podíl českých vojenských zdravotníků v zahraničních
operacích AČR v novodobé české historii, včetně současně působícího
polního chirurgického týmu v Afghánistánu. Zde musí být zmíněn osobní
přínos a prokázání obrovských odborných kvalit posledního velitele polního
chirurgického týmu pplk. MUDr. Martina Oberreitera.
PP: Tato smutná událost mě
samozřejmě taky zasáhla a bylo velmi zajímavé se o ní dozvědět více i z té
odborné stránky od lékařů, kteří přímo zasahovali, a které za jejich práci
upřímně obdivuji. Práce vojenských lékařů je velmi náročná, obzvlášť co se
zahraničních misí týče. Není vůbec jednoduché vykonávat lékařskou činnost ve
své zemi, natož odjet do země cizí, s odlišnou kulturou, zvyklostmi i
jazykem, kde navíc probíhá ozbrojený konflikt, a kvalitně ji vykonávat i zde.
Samozřejmě nemluvím ze své zkušenosti, ale s touto možností do budoucna
počítám a brala jsem ji v potaz již při podávání přihlášky na fakultu. Mám
na vědomí i skutečnost, že bych se s podobnou tragédií mohla setkat i
osobně. Tyto případy nám připomínají, jak je role vojenských lékařů velmi
důležitá.
Jak vidíte postavení vojenských lékařů
v české společnosti?
JZ: Český vojenský lékař má
z mého pohledu velmi zodpovědnou, ale i čestnou pozici v naší
společnosti. Musí být odborníkem v konkrétním medicínském oboru, zároveň
však i vojenským specialistou. Myslím, že o vojenských lékařích česká
společnost nepochybuje. Plní úkoly běžné v mírovém životě, jsou však
připraveni i na práci za krizových stavů a při nasazení do zahraničních
operací. Mnoho kolegů pak po skončení své vojenské kariéry velmi úspěšně pokračuje
v práci v civilním sektoru, který vysoce oceňuje jejich odborné i
morálně-volní kvality. Doufám a předpokládám tedy, že přínos této skupiny
armádních odborníků „malé počtem, nikoliv však činy“ je a bude doceněn i
velením resortu.
PP: Myslím, že společnost má
poněkud zkreslenou představu o činnosti vojenských lékařů z různých filmů
a ve skutečnosti si úplně nedokáže představit, co práce vojenského lékaře
obnáší. Ale i přesto mám pocit, že si společnost uvědomuje náročnost tohoto
povolání a činnost, kterou vojenští lékaři vykonávají v rámci polní
nemocnice v zahraničí, vnímá pozitivně.
Vraťme se ke konferenci. V její druhé
části byly prezentovány výsledky vojenského výzkumu. Uvažovali jste Vy někdy,
že byste se věnovali vědě? A pokud ano, v jaké by to bylo oblasti?
JZ:
Prezentace výsledků vojenského výzkumu nepochybně patří k zásadním tématům
této konference a k jedné z hlavních činností Fakulty vojenského
zdravotnictví UO. Za sebe mohu říci, že jsem v minulosti několik let
působil také na Vojenské lékařské akademii, kde jsem se věnoval kromě edukační
činnosti také výzkumu v oblasti prevence kardiovaskulárních chorob.
Zaměření vojenského výzkumu bylo a je po mnoho let směrováno do oblasti
mikrobiologie, imunologie a radiobiologie, kde máme vědecké armádní odborníky
na světové úrovni. Nesmím však zapomínat i na další obory, jako jsou válečná
chirurgie, válečné vnitřní lékařství, epidemiologie a hygiena. Osobně pak vidím
jako perspektivní téma pro vojenské zdravotnictví i oblast nanotechnologií.
PP: Ano, o vědeckém zaměření
uvažuji již od prvního ročníku. Baví mě práce v laboratoři a zajímá mě
problematika infekcí a biologických zbraní, takže bych se asi chtěla do
budoucna pohybovat v oblasti epidemiologie nebo mikrobiologie.
Fakulta vojenského zdravotnictví připravuje
vojenské lékaře a farmaceuty po stránce vojensko-odborné. Část z nich poté
zůstává s fakultou v bližším svazku a pokračují ve studiu
v rámci doktorských studijních programů, které FVZ nabízí. Může být
vojenský lékař, který vykonává aktivně svou praxi, zároveň dobrým vědcem? Jsou
tato dvě zaměření podle Vašeho názoru slučitelná?
JZ:
Fakulta vojenského zdravotnictví UO nabízí širokou škálu studijních doktorských
programů, které umožňují prohloubení znalostí a zároveň unikátní možnost
podílet se na nejnovějších trendech medicíny formou vlastní vědecké práce.
Z pohledu vojenských lékařů pak vidím ideální propojení lékaře - odborníka
s vědeckou zkušeností ve svém oboru a zároveň lékaře - vojenského
specialistu. Určitě se to vzájemně nevylučuje, spíše naopak.
PP: V současné době téměř
každý lékař publikuje ve vědeckých časopisech, což se dá vnímat jako vědecká
činnost. Samozřejmě záleží na tom, jaká je praxe daného lékaře a v jakém
oboru provádí svůj vědecký výzkum. Takže určitě slučitelná jsou.
Bylo Vám některé z letos prezentovaných
témat obzvlášť blízké? Která z prezentovaných přednášek Vás zaujala
nejvíce?
JZ: Témata letošní konference byla
pečlivě vybrána tak, aby zahrnovala široký záběr vojenské zdravotnické služby.
Je proto velmi těžké hodnotit jednotlivá sdělení, protože všechna splňovala
vysokou úroveň kvality. Přednášky prvního bloku, které se zabývaly největší
českou vojenskou tragédií v Afghánistánu, však považuji za jedny
z nejlépe prezentovaných témat v historii této konference.
PP: Jak už jsem říkala
v jedné z předchozích otázek, zajímá mě nejvíce oblast mikrobiologie
a epidemiologie, takže nejbližší mi asi byla přednáška pana podplukovníka Píši
o biologické ochraně v AČR a nadporučice Kubelkové z katedry molekulární
patologie a biologie o virových hemoragických horečkách. Pravděpodobně i proto,
že tato témata jsou v současnou chvíli velmi aktuální. Velmi mě také
zaujal první blok, kde se přednášeli brigádní generál Jurenka, plukovník Sokol
a podplukovník Oberreiter o tragédii v Afganistánu a pan podplukovník
Mareček o činnosti MEDEVACu na Ukrajině.
Děkuji
Vám za rozhovor.
Autor: Lenka Zárybnická, foto: Dita Zetochová
