23.9.2014 • V druhé
polovině září si připomínáme další památný den resortu Ministerstva obrany.
Je jím událost dramatického roku 1938, kdy se rozhodovalo o další existenci
suverénní Československé republiky. Dne 23. září 1938 prezident republiky
nařídil podle § 23 branného zákona všeobecnou mobilizaci československé branné
moci.
Letopočet 1938 československé
veřejnosti připomněl, že ČSR měla v onom roce oslavit své krásné dvacáté
jubileum. Během uplynulých let se z nástupnického státu stala sebevědomá
republika, pravý ostrov demokracie a názorové plurality v rozbouřené
Evropě. Většina občanů ČSR si dobře uvědomovala, že budování státu znamenalo
maximální výdej těch nejlepších sil všech státotvorných složek.
Když se z počátku 30. let
začala na evropském nebi stahovat zlověstná oblaka, veřejnost zvolna pochopila,
že se bez nevyhnutelné píle, osobního nasazení i sebeobětování stane lacinou
kořistí nepřátel republiky. Na prahu roku 1938 o tom již nebylo pochyb. Obecná
atmosféra tohoto období stále více sbližovala veřejnost a armádu. Občané
doufali, že bude-li republika ohrožena, bude to právě armáda, která se
s pomocí spojenců postaví na odpor.
Dne 20. února 1938 Adolf Hitler
deklaroval v Říšském sněmu, že Německo bude vystupovat na ochranu Němců,
občanů Rakouska a Československa. Ve dnech 11. až 13. března německá vojska
obsadila Rakousko. Strategická situace a obranyschopnost Československa se
prudce zhoršila prodloužením československo-německých hranic. Hlavní štáb čs. armády
následně vyhodnotil nejnovější zprávy o vojenské situaci v Německu jako
přípravu k zahájení podobné vojenské akce, jaká se uskutečnila
v Rakousku.
Na podkladě zpráv o hrozícím
nebezpečí čs. vláda rozhodla 20. května 1938 o provedení mimořádných vojenských
opatření s cílem zabezpečit ostrahu hranic a o uzavření některých
exponovaných úseků. Do zbraně byl povolán nejmladší ročník I. zálohy a doplňky
mírových útvarů, předem vybrané z ostatních ročníků. Podstata květnové
pohotovosti spočívala ve vytvoření základní kostry obrany státních hranic,
která se opírala o horečně budovaný systém opevnění. Do stavu pohotovosti byly
uvedeny mírové útvary letectva a dělostřelectva proti letadlům. Početní stav
armády činil 371 000 osob. Pohotovost skončila 22. června.
V první polovině září 1938
sudetoněmečtí radikálové vyprovokovali v Ostravě střet se státní policií a
na řadě míst čs. pohraničí spáchali krvavé zločiny. Pokus o puč byl likvidován
ozbrojenými prostředky. Na podkladě výsledků porad konaných v Londýně se
britská a francouzská vláda rozhodly vyzvat čs. vládu, aby odstoupila Německu
pohraniční oblasti s více než 50 procenty obyvatel německé národnosti. Dne
20. září 1938 Praha tento britsko-francouzský plán odmítla, ale druhý den obě
západní vlády ultimatem vymohly souhlas prezidenta Edvarda Beneše a vlády.
Veřejnost masově projevila nesouhlas, což přimělo kabinet Milana Hodži
k demisi.
Hitler však územní požadavky vůči
Československu ještě vystupňoval a připojil k nim také nároky Polska a
Maďarska. Nesplnění znamenalo válku. Britská a francouzská vláda pod dojmem
Hitlerova vydírání sdělila do Prahy, že za těchto okolností nemůže odrazovat
čs. vládu od mobilizace. Dne 22. září 1938 vyvrcholila masová vystoupení
občanů, kteří demonstrovali odhodlání k obraně ohrožené vlasti. Mnozí ze
záložníků, kteří před sídlem Národního shromáždění přísahali věrnost republice,
již den nato spěchali nejkratší cestou ke svým útvarům.
Na mimořádném zasedání 23. září 1938
vláda navrhla prezidentu Edvardu Benešovi vyhlášení mobilizace a schválila
vyhlášku o vstupu státu do branné pohotovosti. Ještě téhož dne bylo vyhlášení
mobilizace oznámeno v rozhlase, a to ve 22.30 hodin. Následovalo
vylepování mobilizačních vyhlášek. První mobilizační den byl stanoven na 25.
září 1938.
Nástup záloh probíhal velmi spontánně,
lidé chtěli bojovat za republiku. Mnozí příslušníci zálohy nečekali na vylepení
vyhlášek a nastupovali dřív než ve stanovený první mobilizační den. To
způsobovalo řadu problémů. V kasárnách nebyly ještě vytvořeny přijímací komise.
Vojáci ze zálohy si nepřinášeli stravu na první tři dny, jídelní nádobí ani
přikrývky, jak bylo stanoveno v mobilizační vyhlášce, protože nastupovali,
aniž by ji četli.
Hlavní
velitel armádní generál Ludvík Krejčí měl k dispozici čtyři polní armády a
zálohu hlavního velení, tedy celkem 14 velitelských sborů, 34 pěších divizí, 4
rychlé divize a 3 zvláštní skupiny. Více než 1 milion mužů ve zbrani,
připravených k obraně republiky. K obraně republiky se počítalo i
s využitím dosud vybudovaných a částečně vyzbrojených 260 těžkých a 9630
lehkých objektů stálého opevnění.
Již
25. září byl vydán rozkaz k realizaci nástupového plánu VII podle upravené
varianty XIII, podle níž I. armáda HAVLÍČEK, Kutná Hora, v čele s velitelem
armádním generálem Sergejem Vojcechovským, zajišťovala obranu Čech; II. armáda
JIRÁSEK, Olomouc, vedená velitelem
div. gen. Vojtěchem Lužou, zajišťovala obranu severní Moravy; III. armáda
ŠTEFÁNIK, Kremnica, s velitelem arm. gen. Josefem Votrubou, zajišťovala obranu
Slovenska a Podkarpatské Rusi a IV. armáda NERUDA, Brno, s velitelem arm. gen. Lvem Prchalou, zajišťovala obranu
jižní Moravy. Oproti původnímu nástupovému plánu byla posílena obrana Čech.
Dne
30. září 1938 československá vláda přijala na svém zasedání podmínky mnichovské
dohody čtyř mocností k odstoupení pohraničních oblastí ČSR Německu.
Zasedání byl přítomen prezident republiky Edvard Beneš a hlavní velitel armády
arm. gen. Ludvík Krejčí, který však
nepromluvil ani slovo. Tento akt zásadně ovlivnil průběh mobilizace. Hlavní
velitel nařídil v ní pokračovat v omezené míře až do 5. října. Další
den, 6. října 1938, byl vydán rozkaz k provedení demobilizace, která měla
proběhnout ve čtyřech etapách od 9. října. Armáda dostala rozkaz do 10. října
1938 vyklidit Sudety. V následujících týdnech jsme předali Německu,
Maďarsku a Polsku území o rozloze 41 000 kilometrů čtverečních s téměř
pěti miliony obyvatel, významným nerostným bohatstvím a vyspělým průmyslem. Československé
armádě tedy nebylo dopřáno, aby své kvality osvědčila v boji.
Autor: Pavel Pazdera, foto: ÚVA-VHA
