3.6.2014 • Déšť, voda a vlhkost. To byli hlavní průvodci dvou příslušníků Univerzity obrany, kteří se připojili ke studentům vojenské školy v Saint-Cyru a na dvanáct dnů se ponořili do hlubin džungle v největším departementu země galského kohouta, v jihoamerické Francouzské Guyaně. Svůj úkol splnili a za úspěšné absolvování kurzu získali prestižní odznak se zobrazením jaguára. 

Četaři Lukáš Grmolec a Robert Pacík prožili jeden z vrcholů studia na Univerzitě obrany. Díky svému instruktorskému působení ve skupině Commandos dostali možnost zúčastnit se výcviku probíhajícího na základně 3. regimentu Francouzské cizinecké legie. Na počátku dubna se po krátké zastávce v Paříži a v Saint-Cyru vydali společně se stovkou studentů tamní vojenské školy na několikahodinový let do pobřežního města Kourou, odkud pak vyrazili do legionářské základny uprostřed džungle. Jejich vybavení se pro pobyt v extrémních podmínkách rozrostlo o devět nových nezbytných doplňků, mimo jiné o mačetu a velkou celtu.

„Ten okamžik byl zcela zřetelný,“ zpětně hodnotí četař Robert Pacík chvíli, kdy instruktoři naostro zahájili vlastní kurz. „Bylo to hodně tvrdé, ale věděl jsem, že mám ještě rezervu.“ Dva brněnští studenti byli letos jedinými externími účastníky kurzu ze zahraničí.  Prožili ho odděleně, každý v jiné ze čtyř čet o pětadvaceti mužích. Noci trávili zavěšení v hamakách, aby se tak ochránili před nebezpečnou tropickou faunou. „Výjimkou bylo první přenocování v terénu během třídenní zkoušky přežití,“ vzpomíná četař Lukáš Grmolec. „Ačkoli jsme byli prakticky na rovníku, v noci byla velká zima. V dešti jsme byli přikrytí palmovými listy a na nich jsme taky leželi, výjimečně přímo na zemi. Celou dobu jsem čekal, co a odkud přileze.“

Základ výcviku tvořilo překonávání nejrůznějších překážkových drah – ať už v liánách, ve vodě či v bahně.  A v něm také Lukáš Grmolec prožil nejkrušnější chvíle, když s kolegy ze své skupiny vlekli „zraněného spolubojovníka“, upoutaného k dlouhému kmeni. „Jak všem ubývaly síly, začala váznout komunikace a spolupráce. Ti vzadu tlačili břemeno stále dopředu, a tak jsme kolikrát měli co dělat, abychom tomu ‚zraněnému‘ vůbec udrželi hlavu nad vodou.“ Robert Pacík dnes již s nadhledem vzpomíná, jak se svým družstvem vedle voru překonával řeku. „Ve vodě se mi rozvázaly tkaničky a za chvíli je vzal proud. Takže jsem až ke břehu držel boty na nohou jen díky zaťatým prstům, což bylo dost vyčerpávající.“

Studenti Univerzity obrany si díky své tělesné zdatnosti, pevné vůli a prokázaným schopnostem získali respekt kolegů. Jeho oprávněnost pak potvrdily i celkové výsledky, když četař Grmolec obdržel za úspěšné plnění úkolů nejvyšší počet bodů ve své četě. „Já myslím, že by vyhrál i celkově,“ hodnotí jeho výsledky četař Pacík. Také on byl úspěšný, v rámci své čety obsadil šesté místo.

Autor: Viktor Sliva, Foto: CMM 3ºREI, Lukáš Grmolec, Robert Pacík​

​