30.5.2014 • Zahraniční studenti studující v rámci programu
Erasmus na Fakultě ekonomiky a managementu UO v Brně se v sobotu 24. května 2014
zúčastnili jednoho z několika plánovaných výletu po České republice. Spolu se
svými patrony, kteří se o celkovou organizaci výletu postarali, nastoupilo 31
studentů z Polska, Rumunska, Bulharska, Slovenska, Švédska a Maďarska v sobotu
ráno do vojenského autobusu a zamířilo k nejhezčím částem Moravského krasu – k
Punkevní jeskyni a propasti Macocha.
Zájem o exkurzi byl docela velký, a jako jejich
patronka, jsem poprvé po třech měsících, které se s nimi scházím, zažila, že
všichni, kteří se nahlásili, přišli, navíc ještě přesně v čas. Nicméně několik
studentů po nástupu do autobusu zjistilo, že něco na kolejích zapomněli, takže
se tak či tak museli proběhnout. Vím, jsem přísná, ale s nimi to jinak nejde...
:-)
Po půlhodinové jízdě autobusem jsme
se dostali do Skalního Mlýnu. Tam na nás čekali rezervované vstupenky na lanovku
a do jeskyně. Po jejich vyzvednutí jsme šli asi 2 kilometry k lanovce, která
nás měla převézt na vrch Macochy, a byla to docela příjemná ranní procházka
lesem. Na cestě k lanovce ale stál stánek s točenou zmrzlinou. Nikdo si ho
nevšiml, ale my dva, co jsme šli na konci, jsme se rozhodli, že si ji koupíme.
Kromě toho, že měla vynikající čokoládovo-vanilkovou chuť, krásně i vypadala.
Jak nás jeden po druhém se zmrzkou viděli, taky ji chtěli, a museli jsme
počkat, než ji každý měl v ruce. Výhled z lanovky Erasmáky taky nenechal
lhostejnými. Nevěděli, že to nejhezčí má teprve přijít…
Z
horního můstku jsme pak sešli k dolnímu a za necelou hodinu jsme se pěšky
dostali ke vstupu do Punkevní jeskyně. Samozřejmě, šlo by to i rychleji, ale
nikomu z nás se po tak hezkému dni nechtělo spěchat a také jsme cestou hodně
fotili. U vstupu do jeskyně jsme zjistili, že máme ještě celou hodinu, než naše
prohlídka začne. Samozřejmě jsme se vůbec nenudili. Někteří z Erasmáku (tím mířím na vojenské studenty) si cestou všimli ještě nějaké další jeskyně vysoko
na kopci a chtěli se tam podívat. Zezdola se to nezdálo tak náročné, ale
už po pár krocích jsme lezli po čtyřech. Asi bych to nazvala neplánovaným
kurzem lezení, ovšem bez lana a dalšího vybavení :-). Když už jsme se nějak tam dostali, zjistili
jsme, že ta „jeskyně“ byla vlastně obyčejná díra ve stěně a nebylo tam
nic zajímavého k vidění. Jej jsme si sedli na zem a otírali si pot z čela. Pak
přišla na řadu otázka, jak se z takové výšky dostaneme zase dolů na cestu.
Začali jsme jeden po druhém pomalu sestupovat, ale museli jsme to udělat s
časovým rozpětím, protože kameny se valily pod nohami a mohly by někomu spadnout
na hlavu. Některým z nás se sestup dolů „normálním“ způsobem nepovedl, tak jsme
si prostě museli sednout na zadek, zavřít oči a jet! Teď tu osobu nebudu
jmenovat (no dobře, to jsem byla já),
ale byla to šampiónka! I když sice musela zabrzdit v kopřivách,
nejrychlejší se dostala dolů, ovšem za cenu úplně špinavého oblečení...
Už
byl čas vrátit se zpátky do Punkevní jeskyně, naše prohlídka měla za pár minut
začít. Prohlídka byla v angličtině, takže nikdo neměl problém porozumět
vykládaným zajímavostem. Erasmáci byli na dně propasti tak nadšení, že už
nechtěli pokračovat dál. Jen stáli a obdivovali krásné skály a nádherné
tyrkysově modré jezírko před nimi. Za námi už přicházela další skupina turistů,
a jejich průvodkyně mě prosila, ať je už vedu dál. Bylo těžké přerušit tu
radost... Částí jeskyně, která vedla ze dna do výstupu, jsme pluli na lodičkách.
To byl opět zážitek sám o sobě, a jsem ráda, že nakonec nikdo v té studené vodě
neplaval, i když zájemců bylo dost.
 |
 |
A už jsme zase v autobuse, jedeme zpátky do Brna,
otočím se, a všichni spí… Moc děkuji českým vojenským studentům a patronům rotnému Bc. Aleši Valnohovi a četaři Jakubu Slámovi za pomoc při organizaci a uskutečnění
výletu, Univerzitě obrany za poskytnutí dopravního prostředku, a v neposlední
řadě Erasmákům za velký zájem a účast na výletu. Doufám, že si ho užili, a
přeji jim ještě hezčí zážitky na následujících výletech.
Autor: Branka Petković, foto: Branka Petković,
Roxana Manolache, Irina Cimpoer a Genadiy Hinkov
