V rámci dříve řešených výzkumných projektů a i v současnosti řešeného projektu pro rozvoj organizace byly vypracovány dílčí postupy, jak testovat vojenskou techniku z hlediska překonávání terénních překážek, únosnosti půd, pohybu v lese a jiné vegetaci a v neposledním míře i z hlediska stavu počasí a viditelnosti. Na základě již dříve uskutečněných testů byly vypracovány matematické modely pohybu techniky v terénu a ty byly postupně aplikovány při řešení uvedených modelů pohybu v prostředí geografických informačních systémů a za použití digitálních polohových i výškových dat, které jsou pro AČR vytvářeny Vojenskou geografickou službou.

V současné době řešení výše uvedených úloh dospělo do fáze, kdy bylo nutné otestovat jejich funkčnost přímo v terénu. Od počátku letošního roku v podstatě celá katedra pracovala na přípravě scénáře komplexního cvičení, jehož cílem bylo tuto funkčnost prověřit. Především musely být zpracovány varianty možností pohybu pro lehkou a těžkou kolovou techniku a pásovou techniku. Vzhledem k tomu, že geografická služba má k dispozici několik úrovní výškových digitálních modelů, bylo nutné vytvořit i varianty pro tyto výškové modely. Zároveň kromě datových zdrojů poskytovaných běžně z území ČR byl pro danou lokalitu vytvořen polohový a výškový model odpovídající datovým zdrojům dostupným vojákům v zahraničních operacích (MGCP a SRTM). Celkem bylo nakonec vypočítáno přes 20 variant modelů pohybu. Z těchto modelů byly dále v rámci scénáře naplánovány pohyby techniky jak v denní, tak i noční době.

Vlastní testy byly provedeny v prostorech takticko pořadových cvičišť a dělostřelecké střelnice Kotáry ve Vojenském újezdu Březina. Testovanou techniku (UAZ 469, Tatra 810, Pandur II, BVP 2 a VT-72, který simuloval tank T-72) zajistila Vojenská akademie ve Vyškově. Pro každé vozidlo byla vypočítána v dané kombinaci digitálních dat ideální trasa mezi předem danými body s podmínkou minimálního využití stávajících cest.

Na začátku testů byly péčí Vojenského technického ústavu ve Vyškově změřeny konkrétní výkonové parametry jednotlivých vozidel. Poté vozidla postupně projížděla maximální možnou rychlostí vypočítanými trasami podle pokynů řešitelů a jejich stopa byla měřena pomocí GPS přijímačů. Současně se měřil i čas průjezdu vozidel jednotlivými úseky. Jednou z fází testů byla jízda vozidel za snížené viditelnosti a v noci. Týden předem a po celou dobu testů byly měřeny meteorologické podmínky a v době testů i světelné podmínky včetně měření intenzity světel při noční jízdě. Okolí dílčích úseků skutečně projetých tras bylo i mapováno podrobných tachymetrickým měřením, aby výzkumný tým měl k dispozici nezávislá měření pro kontrolu digitálních dat. Ve spolupráci s pedologem prof. Praxem byly na trasách odebrány půdní vzorky k jejich pozdějšímu rozboru.

Dva dny strávené ve výcvikovém prostoru s vojenskou technikou byly velice užitečné. Ukázaly, že vytvořené modely jsou do značné míry funkční, ale že je nutné některé jejich parametry ještě upravit. Velice užitečný byl i kontakt s řidiči vozidel, kteří s nimi jezdí každý den, a kteří poskytli další cenné informace. Snad jenom počasí „nevyšlo“ tak, jak bylo plánováno. Dlouhodobé sucho v prostoru testů „zmařilo“ ověření vlivu meteorologických koeficientů zpomalení vozidel. Další práce bude řešitele čekat v následujícím období, ve kterém bude nutné nasbíraný bohatý materiál zpracovat a vyhodnotit.

Autor: Václav Talhofer​