29.10.2013 • V pondělí 28. října jsme si vedle státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu připomněli i památný den z historie české armády, který je spojen s bojem příslušníků naší obrněné brigády u města Dunkerque v roce 1944. Čs. samostatná obrněná brigáda ve Velké Británii, zasazená do obléhání severofrancouzského přístavu Dunkerque, podnikla 28. října svou první a úspěšnou bojovou akci proti obklíčeným německým jednotkám. 

Krátce poté, co v srpnu 1944 prorazili spojenci německou obranu Normandie, se jejich armády doslova prohnaly Francií. Postup byl tak rychlý, že německé jednotky ani nestačily včas vyklidit své pozice. Na francouzském pobřeží tak na podzim 1944 zůstalo několik obležených přístavů, mezi nimi i město Dunkerque.

Od roku 1940 existovala na Britských ostrovech československá obrněná brigáda. Její příslušníci po několik let dychtili střetnout se s nepřítelem, proto těžce nesli, že jim nebylo dovoleno zúčastnit se operace Overlord, ani bojů v Normandii. Velení britské 21. skupiny armád mělo totiž oprávněné pochyby o možnostech zasazení jednotky. Brigáda totiž neměla zajištěné doplňování stavu. Navíc z jejich řad byly za dobu její existence odveleny stovky mužů k československým perutím. Teprve na osobní žádost velitele brigády, generála Aloise Lišky, souhlasil maršál Bernard L. Montgomery s jejím bojovým nasazením.

Rozkaz hájit pozice před Dunkerquem byl proto z velké části výsledek kompromisu. Brigáda byla záměrně přesunuta na úsek, kde se neočekávala větší bojová aktivita; úkolem brigády totiž nebylo přístav dobýt, ale zabránit výpadu jeho obránců. Československá samostatná obrněná brigáda, jak zněl celý její název, měla v okamžiku svého přesunu do Francie 4259 mužů. Do plného stavu chybělo jednotce 173 mužů a, což bylo citelnější, asi 60 tanků; hlavní bojovou sílu jednotky představovaly tři tankové prapory vyzbrojené převážně britskými tanky Cromwell.

Přes tyto obtíže zaujala brigáda dne 8. října 1944 postavení před Dunkerquem, kde vystřídala britské a kanadské jednotky. V přístavu se tehdy nacházelo asi 12 000 mužů pod velením admirála Friedricha Frisia, kteří město přetvořili v nedobytnou pevnost a zatopili rozsáhlá předpolí. Obráncům navíc nahrával fakt, že podle dohody nebylo možno Dunkerque bombardovat; Francouzi totiž potřebovali, aby přístav ihned po skončení války sloužil jejich loďstvu.

Po seznámení se s bojištěm připravilo velení brigády útočnou operaci, která měla být spuštěna symbolicky na výročí československé státnosti, tj. dne 28. října 1944. Jejím cílem byl průzkum bojem, likvidace vybraných opěrných bodů nepřítele a získání zajatců. Realizací operace byly pověřeny motorizovaný prapor a druhý tankový prapor, které se nacházely ve východním perimetru naproti úzké obranné linii, vklíněné mezi mořské pobřeží a zaplavené území.

První fáze operace byla zahájena o půl sedmé ráno. Motorizovaný prapor vpadl do nepřátelských linií a po zmocnění se zajatců se vrátil do výchozího postavení. Za dvě hodiny později zasypala německé pozice dělostřelecká přípravná palba. Po jejím skončení přešel tankový prapor do útoku, přičemž postoupil asi jeden kilometr do hloubky nepřátelského území. Němci se sice ještě týž den pokusili dobýt ztracené pozice zpět, ale neuspěli.

Měřeno výší ztrát je možno útočnou operaci ze dne 28. října 1944 považovat za nejúspěšnější bojové střetnutí Čechoslováků během druhé světové války. Ztráty brigády dosáhly ten den 75 mužů, z nichž 15 připadalo na padlé. Naopak ztráty nepřítele byly odhadovány na stovky, přičemž většina z nich, asi 360 mužů, připadala na zajatce.

Pod vlivem úspěchů rozhodlo se velení brigády ještě jednou převzít iniciativu. Nicméně útok ze dne 5. listopadu 1944 narazil na připraveného a houževnatě se bránícího nepřítele. Plně se tedy prokázala platnost rčení „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“. O to více je třeba vyzvednout úspěch ze dne 28. října, který v žádném případě nebyl samozřejmostí; obránci Dunkerqueu si totiž nadále uchovávali vysokou morálku a bojeschopnost. Příčinou československého úspěchu byla výhradně důkladná příprava a ukázková součinnost jednotlivých druhů zbraní.

Autor: Aleš Binar​, foto: www.pametnaroda.cz