Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu
14. červenec 1420 – Bitva na Vítkově

Zpravodajský portál Univerzity obrany

 

Aktuality Univerzity obrany

14. červenec 1420 – Bitva na Vítkově

Počet shlédnutí: 159

11.7.2013 • Památným dnem resortu Ministerstva obrany je 14. červenec, jenž připomíná první střetnutí mezi husitskými vojsky a bojovníky křížových výprav v bitvě na Vítkově v roce 1420. Hrdinnou obranu husitské posádky na pražské hoře Vítkov si připomenou i příslušníci Univerzity obrany.

Po smrti českého krále Václava IV. v roce 1419 se české země staly jevištěm ojedinělého náboženského a politického hnutí – husitství. Do léta 1420 se tvořící se houfy náboženských nadšenců střetávaly pouze s nevelkými skupinami ozbrojenců katolické šlechty; jednou z těchto srážek byla i bitva u Sudoměře. Mezitím vyvstal tvořícím se husitským jednotkám nový a mocný nepřítel. Papež Martin V. vyhlásil křížovou výpravou, do jejíhož čela se postavil bratr zemřelého českého krále, tehdy římskoněmecký a uherský král, Zikmund Lucemburský.

Koncem dubna zahájila křižácká vojska přesun ze slezské Svídnice do Čech. Dobyla Hradec Králové a Kutnou Horu, kde se začala připravovat k útoku na Prahu. Na obranu hlavního města přicházely z blízkého i vzdáleného okolí, zejména z Tábora, z východních a severozápadních Čech, oddíly husitských vojsk. Přísun nových sil se však jen z části vyrovnal faktu, že Zikmundovi spojenci ovládali oba hrady v samotné blízkosti města, Vyšehrad a Pražský hrad.

Husité se proto uzavřeli za městské hradby a opevnili jediný neobsazený vrch – Vítkov. Společné vojenské velení husitů pověřilo jeho obranou Jana Žižku z Trocnova, který rozhodl přehradit východní stranu kopce. Oproti zažitým představám čelila pak v bitvě křižáckým vojskům ve skutečnosti opevněná zídka a několik srubů, nikoliv později proslavená vozová hradba.

Strategický význam vrchu se ukázal v okamžiku, kdy křižáci přitáhli k městu. Zikmundova válečná rada totiž rozhodla nejdříve dobýt Vítkov, dnes nazýván Žižkov, a pak společně ze všech tří vyvýšenin zaútočit na Prahu.

Samotný boj o vrch měl sice dramatický, nicméně z vojenského hlediska jednoduchý průběh. Útok těžké jízdy se rozbil o připravená opevnění, o něž se následně rozpoutal houževnatý boj. Křižáci nemohli na úzkém hřebeni využít svou početní převahu, přesto jejich nápor hrozil prolomit obrannou linii. Až výpad cepníků z Prahy do boku křižáků rozhodl o jejich porážce.

V tomto manévru spočívá příčina vítězství husitských vojsk. Husité se střetli s nepřítelem, který měl silně vyvinutý smysl pro čestný způsob vedení boje. Šlechtická vojska totiž považovala jiné, než čelní střetnutí za nedůstojné, dokonce za podlé. Na tomto základě rozpracovalo středověké vojenství taktiku sevřeného útoku „železné jízdy“. Její efekt byl v čelním střetu ničivý, jeho slabinou byla slabá ochrana boků a týlu útvaru.

Po této porážce se útočníci vrátili do tábora, a protože Zikmundovi zakrátko došly peníze na vedení náročného podniku, jeho vojska se postupně rozešla domů. Křížová výprava tak skončila fiaskem, ztroskotala fakticky na prvním neúspěchu. Tím, že křižáci vyklidili Čechy, otevřel se prostor pro rozmach husitského hnutí. Husité, kteří se po bitvě zorganizovali v několik vojenských společenství, se záhy stali hlavní mocenskou silou v českých zemích a zanedlouho poté i ve střední Evropě.

Vítkov tím, že se stal místem, kde byla odražena křižácká vojska, získal v dějinách české státnosti symbolickou hodnotu. Ta byla za více než půl tisíciletí vyjádřena rozhodnutím vystavět na vrchu Památník Národního osvobození, který dnes existuje pod názvem Národní památník, jemuž dominuje jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova.

Autor: Aleš Binar​, kresby: Adolf Liebscher, Josef Mathauser, foto: Miroslav Šindelář

   
© 2021 Univerzita obrany | Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube
  • Tweetujeme
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube
  • Jsme na Facebooku
  • Webová alba Picasa