27.6.2013 • Bitva našich legionářů u ukrajinského Zborova se v době první republiky stala doslova legendou. Po místě tohoto prvního hromadného bojového vystoupení Československé brigády se pojmenovaly náměstí a ulice, v některých městech nesly jméno Zborov dokonce celé čtvrti. Ne náhodou se 2. červenec, tedy datum, kdy k této bitvě došlo, stal Dnem prvorepublikové armády. Dnes je památným dnem resortu Ministerstva obrany, který si připomínají i příslušníci Univerzity obrany.

Toto vítězství sice nepředstavovalo zásadní zlom v první světové válce, ale pro mobilizaci naší národní hrdosti a legionářské slávy to byl zcela zásadní moment, který přesvědčil spojenecké státy Dohody, že nasazení našich zahraničních vojenských sil má cenu, je významné a naši vojáci jsou s to hodně dokázat.

​

Sedm praporů Československé brigády tehdy prolomilo rakouskou silně opevněnou frontovou linii do hloubky až 5,5 kilometru a nakonec odrazilo i několik protiútoků rakouských a německých jednotek. Podle hlášení vrchního velitele ruských vojsk zajala čs. brigáda 62 důstojníků, 3 150 vojáků, ukořistila 15 děl a mnoho kulometů, z nichž většina byla obrácena proti nepříteli.

Tato bitva tehdy de facto umožnila povolení neomezeného náboru do armády dosud neexistujícího státu. Tak získala T. G. Masarykovi a jeho spolupracovníkům první velké mezinárodní renomé.

Legionáři byli typickými představiteli tehdejší české občanské společnosti, kterou tvrdě zasáhla v roce 1914 světová válka. Do té doby působili v různých zájmových obrozeneckých spolcích, ale v případě nejtěžší zkoušky vůbec neváhali obětovat mnohem více než pohodlí a peníze. Mnozí na oltář svobody národa položili to nejcennější – svůj život. U Zborova padlo a na zranění zemřelo celkem 185 čs. dobrovolníků. Zraněno bylo dalších asi 800 z 3500 legionářů, kteří se boje na haličských pláních zúčastnili.

Autor: Pavel Pazdera, foto: VÚA-VHA