24.5.2013 • Mezi památné dny resortu Ministerstva obrany České republiky patří ten, který upomíná na atentát československých výsadkářů na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Navzdory přetrvávajícím kontroverzím nelze pominout, že se jednalo o jedinečný příklad odhodlání bojovat proti představitelům utlačovatelské moci s nasazením vlastního života.

Ohledně autorství operace Anthropoid, kterou by bylo možno do češtiny přeložit ne zcela přesně jako lidoop, jejího smyslu i skutečného průběhu zůstává dosud mnoho nezodpovězených otázek. Za nejpravděpodobnějšího autora lze označit buď náčelníka II. odboru Ministerstva národní obrany londýnské exilové vlády, tj. československé vojenské zpravodajské služby, kterým byl gen. František Moravec (jeho jméno dnes nese prostějovská 601. skupina speciálních sil), anebo Edvarda Beneše, československého prezidenta; případně oba zároveň.

Původně na 28. října 1941 stanovený termín atentátu byl spíše výsledkem přání protnout několik symbolických rovin, než reálným odhadem situace. Britské letectvo mělo tehdy totiž jiné, mnohem důležitější priority. Odložení operace ovlivnilo výběr osob. Výsadek se měl původně skládat z dvojice rtm. Jozef Gabčík a rtn. Karel Svoboda. Druhý jmenovaný se mezitím během tréninku poranil a musel být nahrazen rtm. Janem Kubišem. Dvojice Gabčík – Kubiš byla v noci z 28. na 29. prosince 1941 vysazena nedaleko Prahy. Oba přitom věděli, že není cesty zpět. Přes blízkost hlavního města se však jednalo o navigační chybu, neboť původně plánovaný prostor výsadku se nacházel v okolí Plzně. I tak lze mluvit o velkém štěstí. Koneckonců první československý paravýsadek s krycím názvem Benjamin skončil místo u středočeského Kolína uprostřed alpských hor v Tyrolsku.

Následujícího asi půlroku se výsadkáři různě schovávali na adresách členů odboje. Cíl jejich mise sice zůstával utajen, odbojáři se však dovtípili, oč oběma vojákům jde. Nicméně jejich snaha přesvědčit je, aby místo na Heydricha spáchali atentát na osobu méně exponovanou, jako vhodný cíl se mezi jinými nabízel kolaborant Emanuel Moravec (shoda příjmení s náčelníkem rozvědky je zcela náhodná), neměla úspěch.

Dne 27. května 1942 se Gabčík s Kubišem rozhodli k činu. Počkali si na okamžik, až bude v pražských Holešovičkách vůz s Reinhardem Heydrichem zpomalovat na vytipované zatáčce, a zaútočili. Atentát však od počátku pronásledovala smůla. Gabčíkovi se zasekl kulomet a Kubiš odhodil granát tak špatně, že jej jeho detonace poranila. Heydrich nejen, že nebyl mrtev, ale sám se ještě snažil atentátníky zastavit; zemřel teprve v důsledku sepse o osm dní později 4. června.

Gabčíkovi s Kubišem se podařilo získat úkryt v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Kromě nich se zde schovávalo pět dalších výsadkářů. Gestapo jejich úkryt, za pomoci parašutisty rtn. Karla Čurdy, který byl z Anglie vysazen v rámci desantu Out Distance, objevilo dne 18. června. O budovu kostela se rozpoutal nerovný boj. Nejdříve padla trojice, která se opevnila na kůru kostela, později zbylá čtveřice, která se ukrývala v kryptě. Jan Kubiš podlehl svým četným poraněním, všichni ostatní spáchali sebevraždu svou poslední kulkou.

Atentát na Heydricha však měl mnohem tragičtější dohru. Ještě dne 27. května bylo vyhlášeno (druhé) stanné právo, začalo období (druhé) Heydrichiády. Oběťmi represí bylo několik tisíc osob, mezi jinými obyvatelé Lidic a Ležáků a většina rodinných příslušníků zabitých parašutistů. V odvetu za smrt Heydricha byl popraven i generál Alois Eliáš. Nebývalý teror pak ve svém důsledku na dva následující roky zcela ochromil československý odboj.

Machiavelistické kalkulace autorů operace Anthropoid však přinesly výsledek. Československo se s konečnou platností zařadilo mezi protihitlerovskou koalici. Změna mezinárodního postavení londýnské exilové vlády se projevila i tím, že velmoci odvolaly svůj podpis na Mnichovské dohodě.

Autor: Aleš Binar​, foto: ČTK a VÚA​