​	​​	​​

Jejich mise začala ve čtvrtek 28. března 2013, když odletěli do Francie, kde nejdříve strávili několik dní základní přípravou a seznámili se s obsahem kurzu. Pak odcestovali spolu s posluchači vojenské školy École Spéciale Militaire de Saint-Cyr do Francouzské Guyany. Necelých dvě stě kilometrů od města Kourou se nachází středisko pro výcvik v rovníkové džungli (CEFE), které bylo založeno už v roce 1987. Kurz přežití probíhá ve velice náročných podmínkách na devíti stech hektarech hustého pralesa. Pořádá jej 3. pluk pěchoty Cizinecké legie, který má vyčleněných asi třicet instruktorů pro výcvik.

„Někteří z posluchačů francouzské vojenské akademie berou vyslání do Guyany jako trest, pro nás to byla naopak odměna a čest,“ vysvětluje četař Pánek a zdůrazňuje, že z toho pramení také dobrá pověst, kterou si Češi v průběhu let vytvořili. Jsou hodnoceni jako aktivní, houževnatí, schopní a stateční. „My Češi jsme hodně oblíbení. Dá se říct, že asi nejvíc ze všech národů, které kurz už absolvovali. Máme výborné jméno, neboť všechno plníme na 200 procent,“ tvrdí četař Holub.

​​	​​	​​

Přestože si studenti UO ve Francouzské Guyaně sáhli na dno svých sil, oba shodně konstatovali, že absolvování kurzu bylo pro ně přínosem. Naučili se spoustu užitečných věcí. Zjistili, co se dá jíst v džungli, jak přeplavat širokou řeku, používat lano, a který strom je dobrý k rozdělání ohně. Zdokonalili se v pochodech v pralese. „Důležitá byla výuka orientace. Zjistíte, co dělat, když zabloudíte. A naučili jsme se také vytvořit improvizovaná nosítka, která se použijí, když se někdo zraní,“ svěřili se četaři a podotkli, že to se bohužel stává často. Především dochází ke zlomeninám nohou, rukou, páteře, voják prodělá šok nebo svalový třes z vyčerpání, na denním pořádku jsou krvavé odřeniny či zlomené nosy.

Účastníci kurzu jsou vystaveni velkému tlaku, nemají čas na odpočinek, spí čtyři hodiny denně a téměř nic nejí. „Cesta je nepřehledná a vy musíte běžet. V bahnu jsou všude kořeny, které nevidíte. Musíte spěchat, skáčete z velkých výšek, lehce si zlomíte nohu, vypíchnete oko,“ vypočítává četař Holub a dodává, že další nebezpečí v jihoamerické džungli představuje hmyz. Komáři a moskyti zde totiž přenášejí malárii. Drobné mušky způsobují leishmaniózu, tedy nekrózu tkáně a v exotické jižní Americe se nachází i další druhy „havěti“, které bodnutím způsobí vážné onemocnění nebo dokonce smrt. Proto jsou nezbytná preventivní očkování, aplikace antimalarik a užívání speciálních repelentů s vyšším obsahem účinné látky. „Nejenže vás může štípnout nakažený moskyt, ale i s jinými druhy zvěře se neustále potýkáte. Ropucha tam váží 10 kilo a je jedovatá. Nebezpeční jsou jaguáři, kajmani, štíři. Může vás kousnout tarantule, uštknout had,“ vypočítávají četaři nebezpečí, která na člověka číhají v jihoamerické džungli.

Součástí kurzu je rovněž tzv. čtyřdenní mise bez instruktorů, během níž si vojáci hledají v pralese jídlo sami. Moc času na to ale nemají. Přes den musí splnit mnoho úkolů, za něž dostávají hodnocení, a když se setmí, není možno už nikam chodit. „V džungli toho moc neseženete. Leda kousek dužiny ze stromu, či kraba. Nemůžete se potloukat sami, navíc nemáte čas, ani energii,“ tvrdí studenti, kteří přes všechna úskalí reprezentovali nejen svou univerzitu, ale celou Českou republiku se ctí a dosáhli v konečném hodnocení výborného výsledku. I díky nim jejich čety vybojovaly maximum bodů – tzv. jaguárů. V individuálním hodnocení se oba umístili na desátém místě a získali nejvyšší možnou odměnu – odznak jaguára.