11.3.2013 • Společnost
Ludvíka Svobody spolu s Vojenským historickým ústavem, Národním archivem a Sdružením
zahraničních vojáků při Českém svazu bojovníků za svobodu připravila na pondělí
8. dubna 2013 v Domě armády Praha konferenci věnovanou 70. výročí prvního bojového vystoupení 1.
československého polního praporu v SSSR u Sokolova. Zajímavé a
poučné rozpravy se zúčastnili také studenti Univerzity obrany.
Konferenci zahájila čestná předsedkyně
Společnosti Ludvíka Svobody profesorka Zoe Klusáková-Svobodová, dcera armádního
generála Ludvíka Svobody. Se svými příspěvky vystoupili například docent Jozef
Bystrický z Vojenského historického ústavu v Bratislavě, dr. Jindřich Marek z
VHÚ v Praze, nebo dr. Nikolaj Ručkin, vědecký pracovník charkovského muzea. O
mimořádně zajímavém tématu, tedy zajatcích od Sokolova, hovořil historik dr. Miroslav
Brož. Úlohu žen v bojích u Sokolova zase otevřela Mgr. Alena Vitáková.
Pozvání na konferenci přijal také náměstek
ministra obrany pro personalistiku Ing. Michael Hrbata. Ten připomněl, že pod
velením tehdejšího podplukovníka Ludvíka Svobody začala v městečku Buzuluk
výstavba prvního československého polního praporu. V červenci 1942 již byla
jednotka kompletní a schopná bojového nasazení. Dne 30. ledna 1943 opustil
ešalon číslo 22904 buzulucké nádraží. V sedmašedesáti vagonech odvážel
československé dobrovolníky k jejich prvnímu bojovému střetnutí. „Cílem bylo
Sokolovo. Osudy příslušníků jednotky byly velmi pestré,“ zdůraznil náměstek
Hrbata a vysvětlil, že mnozí jen krátce před tím prošli peklem gulagu, jiní
prchali před holocaustem, další měli za sebou dramatický útěk z protektorátu.
„Není dobré, když pojmy vlastenectví a národní
cítění jako by s plynoucím časem bledly a ztrácely na svém významu. Příběhy
veteránů od Sokolova jsou si v mnohém podobné. Nehraje v nich roli národnost,
věk, či politické přesvědčení,“ uvedl Michael Hrbata a pokračoval: „Ti lidé
tehdy neměli pocit, že jejich činy jsou zvláštní, mimořádné a hrdinské. Brali
je jako samozřejmost, protože jinak jednat nemohli.“
Mnozí z vystupujících se shodli na skutečnosti,
že závěry konference k tak významné události, jakou byla bitva u Sokolova před
sedmdesáti lety, jsou dodnes živé a mají co říci současné generaci. Mohlo by se
zdát, že sedmdesát let už je dlouhou dobou na to, aby si z ní současnost brala
příklad. Opak je pravdou, protože láska k vlasti, pro kterou šli vojáci na
válečných frontách umírat, je na pořadu dne stále.
Autor: Pavel Pazdera
