29.1.2013 • ​Jestliže si armádní zimní přírodní víceboj Winter Survival vydobyl nálepku extrémní závod, pak dvojnásobně platí takové označení pro hlavní, v pořadí druhou etapu. Za tři dny musí soutěžní týmy urazit s kompletní výbavou pro přežití přes šedesát kilometrů horským terénem Hrubého Jeseníku a přitom plnit obtížné úkoly, které pro ně připravili učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany v Brně.

Druhý den extrémního závodu se nesl v duchu náročného pochodu přes hřebeny Hrubého Jeseníku. Profil trasy byl členitý, střídaly se výstupy a sjezdy s poměrně značným převýšením. Dostatek sněhu, a to i v nižších polohách, umožňoval vojákům pohyb na skialpinistických lyžích. Na trase závodu je pak čekaly speciální lezecké disciplíny, překonání říčních roklí a hod granátem na cíl. Nakonec přespání ve sněhu v lese.

​	​

V úterý brzy ráno se účastníci mezinárodního Mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji nejprve přesunuli na lyžích z Ovčárny pod Pradědem přes Švýcárnu  a Videlské sedlo do prostoru chat Na Bařinách. Odtud pak vyrazilo všech devatenáct družstev různými směry na asi pětadvacetikilometrový přesun. Po sebrání první kontroly nastoupily týmy kruhovou trasu po kopcích Hrubého Jeseníku. S těžkými batohy na zádech, v nichž nesmí chybět například horolezecká výbava, čelové svítilny, spacáky, vařiče, náhradní oblečení a strava, závodníky čekaly hodnocené i nehodnocené „survivaloviny“.

​

Nejtěžší disciplínou prvního dne vytrvalostní etapy bylo stanoviště nazvané „Výsadkář“ s prvky vojenského lezení. Nedaleko Videlského sedla připravili pořadatelé závodu pro vojáky zkoušku z lezeckých dovedností a rychlého rozhodování jak nejlépe splnit úkol. Zadáním hlídek bylo do osmi minut bezpečně sundat visícího parašutistu zachyceného na vysokých stromech na zem a přesunout ho do vyznačeného prostoru. Tento úkol se podařilo splnit necelé polovině družstev. 

A jak tuto disciplínu hodnotil jeden ze závodníků. „Tento úkol se nám podařilo zvládnout za tři minuty,“ uvedl kapitán Michal Pech z favorizovaného družstva Základny munice Týniště nad Orlicí a jeho kolega nadpraporčík Milan Menzel dodal: „Důležité především je splnění úkolu si pořádně promyslet. Na způsobu jeho řešení jsme se dohodli asi před hodinou cestou sem.“

	​

Místo zaslouženého odpočinku v cíli celodenního přesunu na závodníky čekal hod granátem na cíl. Cíl představovala velká traktorová pneumatika a členové družstva se museli strefit celkem šesti granáty, aby mohli pokračovat v plnění druhé části této disciplíny nazvané „Strong Man“. Tou bylo přemístění objemné pneumatiky na vzdálenost 100 metrů. 

V prostoru nouzového přespání si závodníci vybudovali improvizované přístřešky nebo sněhové polozáhraby. U společného ohniště si pak usušili svršky, z vlastních zásob připravili stravu a doplnili tolik potřebné tekutiny. První chladnou noc pak strávili ve vojenských spacácích a bivacích.